Psychopati- 1.kapitola

27. ledna 2014 v 17:53 | Ilon-Ká** |  Psychopati
Ahoj zlatka,
tamtadadá (zvuk famfáry)... Máme tu první kapitolu psychopatům. Nejsem si jistá, jestli se Vám to bude líbit, protože je to zase trochu jiné než prolog. No uvidíme... Je to napsaný jako normální povídka, takže to nebude jen formou deníku, jak se někteří z Vás obávali. Zhruba pět až šest kapitol bude normálně psaných a potom se to bude prolínat s deníkem. A plus nám přibude i pohled jiné osoby, ale to až v příští kapitole. Možná se to zdá, že je to složitý, ale nebojte je to úplně jednoduché.. :) Tak vzhůru do čtení a užijte si kapitolu...



1.Kapitola

Když jsem dorazila domů, byla jsem cela promočená a zmrzlá. Musela jsem jít ze školy v tomhle dešti a to jen kvůli tomu, že jsem neměla hotový nějaký domácí úkol. Učitelka mě tam držela hodinu a já si to musela vypracovat přímo před jejíma očima. Když mě konečně pustila ze svých spárů, zjistila jsem, že prší. A protože mi nic jiného nezbývalo, musela jsem jít domů v tomhle hrozném počasí.

Proto jsem okamžitě zamířila do koupelny. Z oblečení kapalo a zanechávala jsem za sebou mokrou cestičku na podlaze. Mamka mě za to nejspíš potom zastřelí, ale když to utřu…

Když jsem procházela kolem kuchyně, která vedle směrem do koupelny, uviděla jsem brečící mámu a zůstala jsem zaraženě stát. Vyjeveně jsem na ni koukala a hlavou mi lítali nejrůznější scénáře. Nejreálnější byl, že se o tom dověděla. V té tichosti, která vládla místností, byli slyšet jen kapky dopadající na zem z mého oblečení a matčiny slzy dopadající na stůl.

Mamka seděla za stolem s hlavou skloněnou do dlaní. Její tvář byla zkrabacená zlostí, smutkem a lítosti. Vedle vnitřní boj a já se bála, která z těchto emocí zvítězí.

Ona to věděla. Věděla o mém nejnovějším průseru. Nevím, jak se to dozvěděla, ale pokud to opravdu ví, jsem v háji. V naprostém háji. Tohle mohla být poslední kapka, před tím, než mamka vybuchne jako sopka. Stávalo se to málokdy, ale v poslední době k tomu neměla daleko a teď… Teď už pohár vína přetekl.

Matka zvedla hlavu a podívala se na mě. Hleděli jsme si do očí. Bylo naprosté ticho a vzduch by se kolem nás dal krájet. V jejích očích jsem spatřila zlost. Hroznou zlost. Nevím, co našla v mých, ale nepotěšilo ji to. Nikdy jsem se neuměla tvářit, jako že mě to mrzí. Možná pro to, že mě to nikdy nemrzelo. Řídila jsem se heslem: "Nelituj toho, co se stalo, je to minulost. Soustřeď se na budoucnost. "

"Víš, co jsi udělala, že jo?" zeptala se mamka a ani nečekala na odpověď a pokračovala "Dlouho jsem snášela ty tvoje problémy. Snažila jsem se tě pořád obhajovat a chránit tě, ale víš co? Byla to chyba! Největší chyba v mém životě. Měla jsem tě dát léčit, už když jsi byla malá. Ale na to jsem byla moc slabá. Ale teď…" hlas se jí zadrhl a nemohla pokračovat.

Věděla jsem, co udělala. Zavolala do léčebny. Už dlouho mi tím vyhrožovala, ale nikdy na to neměla dost odvahy. Bála se, jak zareaguji, bála se být tady o samotě. Strach v ní vždy převládal, ale teď už tam nebyl. Strach vystřídala zlost.

"Za jak dlouho?" zeptala jsem se jen. S tímhle osudem jsem byla smířená. Věděla jsem, že to jednou přijde. Nebylo úniku. Mohla jsem to jen přijmout se zdviženou hlavou a to jsem taky hodlala udělat.

"Za hodinu tu budou. Máš dost času si zabalit všechny věci." Odpověděla a už se na mě nepodívala.

Hodinu. To jsem měla čas si dát i tu sprchu. Vlekla jsem se do koupelny a už cestou ze sebe shazovala mokré oblečení. Už mi bylo jedno, že to tu bude všechno mokré. Já už to uklízet nebudu.

Vlezla jsem si pod teplou vodu a zavřela oči. Nechávala jsem na sebe dopadat vodu v naději, že ze mě smyje všechnu tu špínu. V naději, že se všechno zpraví. Ale realita byla moc bolestná a já nedokázala oblafnout svoji mysl.

Nevěděla jsem, co cítím. Byla tu bolest. Bolest z odmítnutí a toho, že mě matka zradila. Je to jako by Vám někdo vrazil nůž do zad. Někdo, komu jste důvěřovali. Od toho to bolí nejvíc. Ale byla tu zlost. Zlost, která ovládala celý můj život. Byla tu vždy. Na ni jsem se mohla spolehnout. Nikdy neodešla. Nikdy mě nezradila. Nechala jsem celé své tělo zalít zlostí. Nechtěla jsem cítit smutek. Nechtěla jsem cítit nic.

Vylezla jsem ze sprchy a hodila na sebe jen župan. Oblečení jsem nechala ležet tam, kde bylo. Ať si s ním dělá, kdo chce, co chce.

Vyrazila jsem do pokoje. Musela jsem projít kolem kuchyně, ale nepodívala jsem se tam. Jen jsem prošla nevšímajíc si svého okolí. Při příchodu do pokoje jsem za sebou třískla dveřmi. Divím se, že ty dveře ještě pořád stojí.

Rychle jsem se převlíkla do svých nejoblíbenějších věcí. Modrý rifle, černé tílko a přes to šedý splývavý svetr, který jsem dostala před rokem od tety. Byl hrozně pohodlný a dal se nosit snad ke všemu.

Z pod postele jsem vytáhla svůj velký černý kufr. Měla jsem ho pro tenhle případ. Mamka ho koupila pod záminkou, kdybychom jeli na dovolenou, ale mě byla hned jasný, k čemu je. Hodila jsem ho na postel a házela do něj věci. Oblečení, dvě knihy, oblíbeného plyšáka, náramky, bez kterých nikam nejezdím a další kraviny. Nepodstatné, ale potřebovala jsem je mít. Pomůžou mi zůstat při zdravém rozumu, až mě zavřou.

Někdo zazvonil a poté zaklepal na dveře. Strnula jsem uprostřed pohybu.

Byli tady. Pro mě. Zavřela jsem kufr a vydala se vstříc svému osudu. Po cestě jsem se ještě stavila v koupelně a dobalila poslední věci. Když byli zabalený, měla jsem všechno. Už mě tu nic nedrželo.

Otevřela jsem dveře. Stáli tam dva chlapy. Vysocí, rázní a svalnatí. S těmito chlapy by si nikdo nechtěl zahrávat a to ani já.

,, Slečna Therová?" zeptal se mě jeden z nich. Měl hrubý hlas, z kterého mi naskočila husí kůře.

Jen jsem přikývla a vydala se pryč z bytu. Věděla jsem, že bych se měla ohlédnout. Stála tam moje matka. Měla jsem se s ní rozloučit. Ale nemohla jsem. Moje pýcha mi to nedovolila.


Vyšla jsem vstříc novému životu plný strastí, hodin meditace, léčení a bůh ví čeho ještě s dvěma obry za zády.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 27. ledna 2014 v 20:13 | Reagovat

Och, to mi príde dosť drsné! Nemôžem si pomôcť, ale nepáči sa mi ako sa k nej jej mama zachovala, jednoducho to nie je správne. Síce ešte neviem čo všetko za problémy mala, ale mala ju vziať k psychológovi alebo tak nie ju hneď posielať preč.
Každopádne kapitola je napísaná skvele, už sa nesmierne teším na pokračovanie, čo sa stane a kam pôjde :-)

2 Ella Monurová Ella Monurová | 27. ledna 2014 v 20:27 | Reagovat

Skvělá kapitola, zajímalo by mě co udělala a taky se strašně těším na pokračování :3 Doufám, že bude brzo ! :333

3 Calla Calla | 28. ledna 2014 v 8:44 | Reagovat

Co bych řekla? :D Kapitola mě nezklamal. Možná mě i překvapila. :D Byla opravdu super a já se utvrdila v tom, že tohle bude hodně dobrá povídka. :) :D

4 Niké Storch Niké Storch | E-mail | Web | 28. ledna 2014 v 13:32 | Reagovat

Wow! Napsaný je to skvěle...chjo...je mi jí líto...ale těším se, jak to bude pokračovat..:))

5 Scriptie Scriptie | Web | 28. ledna 2014 v 13:43 | Reagovat

Tak to je úžasná povídka. Slečny Therové je mi celkem líto, ale stejně se hrozně moc těším na další kapitolku.
Je to vážně skvělé! :)

6 Ami Ami | E-mail | Web | 28. ledna 2014 v 14:29 | Reagovat

Sakra! Já už fakt nevim co bych měla k tak nádherným kapitolám psát?! :D
Je to nádherný! A rychlí! Jen by mě tak zajímalo, co prováděla, že musela do léčebny :-D

7 Camilla Camilla | Web | 28. ledna 2014 v 15:14 | Reagovat

Tak to je dost drsný. :D Jsem zvědavá, jak to bude na konci povídky. :D Ale je to super. :-) Také by mě zajímalo, co provedla... :D

8 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 28. ledna 2014 v 17:19 | Reagovat

wow.. takové.. trošku drsné :-D
Ale je to poutavé už od začátku a taky docela napínavé , píšeš vážně dokonale , už se těším na další kapitolu :-)

9 Natally Natally | Web | 28. ledna 2014 v 17:33 | Reagovat

Na mém blogu je velice důležitý článek, prosím, přečti si ho ;) http://blogjedneholky.blog.cz/1401/dulezite-kecy-omluva-a-dalsi-kecy-affs-prosim-precist

10 Mrs. Tollens Mrs. Tollens | Web | 28. ledna 2014 v 18:47 | Reagovat

Wááu skládám poklonu máš to krásný! Už jen aby byl dalíš článek staršně krásně napsaný :3

11 Angela Angela | Web | 29. ledna 2014 v 16:48 | Reagovat

Nemám snad žádná slova, která by vyjádřila, jak moc se mi kapitola líbila... Je to prostě nepopsatelně skvělé, úchvatné... Hrozně moc se těším na pokračování! :-)

12 Lady Clair Lady Clair | Web | 30. ledna 2014 v 12:57 | Reagovat

Až keď som dočítala, uvedomila som si, že zabúdam dýchať a žmurkať (au moje oči) :-D Už teraz sa teším na ďalšiu kapitolu + som vďaka tebe vymyslela dej ďalšej poviedky (uvidím, či ju aj napíšem :-D )Takže ĎAKUJEM

13 Zoey Zoey | Web | 30. ledna 2014 v 20:19 | Reagovat

Panečku, zatím mi to rozhodně přijde zajímavé. To s tou její mámou...páni, byla dost zbrklá. Al když už to snášela více let..no jsem zvědavá, jak to bude dál! Co se třeba objeví v té léčebně za lidi a tak :) Rozhodně se těším :)
P.S. Pár pravopisných chyb, jako třeba hleděli si do očí (mělo by tam být Y protože jsou to ženy) ale jinak v pohodě :)

14 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 31. ledna 2014 v 20:06 | Reagovat

Potřebuju pokračování!!! O_O  :-D  :-D  :-D
Je to naprosto k sežrání :333 Už se "těším" (ty uvozovky tam jsou proto, že jí nechci přát nic ošklivého!) až bude v té léčebně a jak se to bude vyvíjet :333

15 Violett Violett | Web | 31. ledna 2014 v 20:36 | Reagovat

Páni. Velmi tvrdý, ale kdo ví, co provedla, že :D
Jedno, ale vím, potřebuji pokračování :)
Jinak gramatických chyb jsem si nevšímala (ani nevím jestli tam byli, protože já a gramatika nejde do hromady :D )

16 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 2. února 2014 v 10:51 | Reagovat

Hééé, psychopati sú super. :D Som rada, že som našla aj inú poviedku s tou tématikou, je to moje guilty pleasure.
A inak, teším sa na ďalšiu kapču. :)

17 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 3. února 2014 v 20:08 | Reagovat

Tak to je dokonalýxD já opravdu nutně potřebuju další kapitolu.. nebo.. nebo za sebe neručím ..a možná ji brzy budu následovat do léčebny. xD

18 S-night S-night | Web | 5. února 2014 v 16:14 | Reagovat

Je to plné citu. Nemyslím si, že ty pocity chápu. Ale ten strach se zlostí jsou pocity, které občas také cítím. Asi e v takovém měřítku. Svůj život mám ráda, takže OK.

Každopádně, bude odhaleco, co konkrétně dělala/udělala? :D :P To si asi musím přečíst, že...

Pravda, jak házela to oblečení na zem, vzpomněla jsem si, že i já používám takový druh pomsty. Ovšem - spíše na mladšího bratra a z ne tak závažných důvodu.

Jdu si přečíst ještě tu následující kapču.

19 Amanda Amanda | Web | 6. února 2014 v 17:59 | Reagovat

Otevřela jsem dveře. Stáli tam dva chlapy. - se slově chlapi se v této větě píše měkké íčko.

Takže samozřejmě by mě zajímalo, co se stalo....

Z průběhu děje mi to děvče přišlo mentálně naprosto v pohodě...
Ohledně příběhu mi to celé přišlo strašně absurdní, zaprvé je hrozné, že ji do psychiatrické léčebny, kam jsem se teda dovtípila, že jede, poslala vlastní matka. Ona buď někoho zabila, nebo mrzačila....jinak si nedokážu představit, že bych nahlásila vlastní dítě....navíc, co by asi řešila spíš sociálka....

..Proto jsem okamžitě zamířila do koupelny. Z oblečení kapalo a zanechávala jsem za sebou mokrou cestičku na podlaze. Mamka mě za to nejspíš potom zastřelí, ale když to utřu…....ta vedlejší věta tak nějak postrádá konec

Vrátím se teď zpátky k ději. Ne že bych měla nějaké zkušenosti ohledně psychiatrických léčeben, ale řekla bych, že pokud je to dítě, tak pro ni nepřijedou dvě gorily, jak pro nějakého zmagořeného trestance...

20 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 23. dubna 2014 v 13:33 | Reagovat

No, Amanda ti vlastně už všechny chyby vytkla. já jsem si nejintenzivněji všimla té poslední. Když chtějí někoho odvést do léčebny, osobně si myslím, že pošlou důvěrné a milé lidi, aby se pacient necítil ještě hůře, ne?
Také se mi místy zdálo, že myšlenky hlavní postavy jsou dost realistické, na to, že je vlastně psychicky labilní. Zajímalo by mě, čím se vlastně provinila. ale to se, hádám, dozvím v další kapitole.
Jinak se mi ale tato dost líbila, vážně. Jde vidět, že máš úžasnou slovní zásobu i nápad. Jsem moc zvědavá na pokračování...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama