Popelka

26. října 2013 v 15:55 | Ilon-Ká** |  Povídky
Ahoj,
dnes tu mám pro Vás krátkou povídku na téma Popelka. Psala jsem ji do Klubu Pisálku a i když je krátká, tak se mi docela líbí. Doufám, že se bude líbit i Vám a bude spokojeni s touhle verzí známé pohádky.
Taky jsem si řekla, že budu přidávat články každý 2 dny. Sice se bojím, že budu mít míň komentářů, ale mám spoustu nápadů a nejradši bych dávala i dva články denně. :D Doufám, že sem někdo bude i nadále někdo chodit a podporovat mě i můj blog.


Popelka

Žila, byla jednou jedna Popelka. Byla hezká, milá a velmi přátelská. Byla normální středoškolačkou, s normální rodinou, ale něco zvláštního na ní bylo. Byla vražedkyně. Vždy navečer se z ní stalo monstrum, které zabíjelo. Většinou zabíjela jen zvířata, ale jednou za měsíc potřebovala lidskou oběť. A ten den měl za chvíli nadejít.
-.-.-.-.-

Popelka, jako každý den po škole, si zalezla do pokoje a šla si číst. Prohrabovala se svými knihami a najednou narazila na nějakou, kterou tu ještě neviděla. Byla to velká kniha pohádek. Popelka ji prolistovala a už ji chtěla zahodit, ale do očí ji udeřil nadpis Pohádka o Popelce. A to se ví, že si ji Popelka okamžitě přečetla. A hned se jí zalíbil princ z pohádky.

Musela na něho myslet pořád. Celý odpoledne a i před proměnou, což měla špatné následky. Popelka se nám proměnila v nestvůru a šla někoho zabít, ale najednou si vzpomněla na prince. A napadl ji, podle ní, geniální plán.

Vzala z kuchyně nůž, zapalovač, našla svíčky a šla do lesa. Žila sama, takže jí nikdo nebránil odejít. Když došla doprostřed lesa na malou mýtinu, kam se většinou v tomhle stavu uchylovala, udělala ze svíček kruh a sedla si doprostřed. Zapálila je a chvíli jen seděla a domýšlela plán.

Potom začala pomalu odříkávat latinský text na vyvolání bájných, nebo mrtvých bytostí. Po odříkání téhle části, vzala nůž a řízla se do ruky. Po prvním dopadu kapky na zem se otřásla zem a z ničeho se objevil kouř, který nabíral podobu různých lidí a nestvůr.

Popelka začala recitovat:
Pojď ke mně, můj bájný princi, pojď a zachraň mě. Miluj mě jako minule a buď moje oběť. Já Popelka tě volám a prosím, přijď za mnou. Hned a tady.

Po pár zopakování se stín začal měnit na určitou osobu. Na prince. Jen stín nabral přesnou podobu, princ se zhmotnil a v bezvědomí upadl na zem.
-.-.-.-.-

Když jsem se probudil, byl jsem uvězněný někde ve tmě a příšerně mě bolela hlava. Měl jsem zasukovaný ruce i nohy a byl připoután ke zdi. Byl jsem v nějaké temné místnosti, nebo možná v jeskyni. Nevím.

Ani nevím, kde jsem se tu vzal. Poslední co si pamatuji je, že jsem usínal vedle Popelky. Ale ona mě potom volala. Potřebovala zachránit a já samozřejmě musel jít. A potom nic, tma.

Popelka a můj otec o mě budou mít strach, musím zpátky na zámek a říct jim, že žiji. Ale to bych se odtud musel prvně dostat. Jak jsem zkoušel oddělat pouta z rukou jakkoliv, nešli sundat. Byl to nějaký divný materiál, který jsme u nás na zámky neměli. Zajímalo by mě, v jaké zemi jsem se to ocitl. Možná ve vedlejším království.

Po chvíli se mi chtělo spát. I přes nepohodlí, jsem rychle usnul a zdálo se mi plno snů a tom jak mě honí nestvůra a jak cestu vesmírem. Vzbudil jsem se až za hodně dlouho, s hroznou bolestí hlavy.
-.-.-.-.-

Další den jsem vůbec neměla tušení, jako vždy, o tom co jsem dělala v noci. Takže jsem ani netušila o princi, kterého jsem měla zamknutého ve sklepě.

Jako každý jiný den jsem šla do školy, kde jsem přetrpěla těch pár hodin a co nejrychleji se vrátila domů.

Zalezla jsem si do pokoje a musela myslet na prince. Celý den jsem ho nemohla dostat z hlavy a byla jsem zasněná ještě víc než normálně.

Z toho snění jsem dostala hlad a šla jsem si udělat nějaké jídlo. V ledničce jsem nic nenašla, tak jsem se šla mrknou do sklepa, jestli tam nemám brambory, že bych si je upekla.

Sešla jsem do sklepa, rozsvítila a koho to nevidím. Nějakého divného chlápka, co vypadá jako můj princ. Ale co by dělala tady dole? Najednou mi to docvaklo. To ta zrůda ve mně. Věděla jsem, že tam je, ale stejně jsem s tím nemohla nic dělat.

Ale co já s tím teď? Rychle jsem vyběhla nahoru a našla knihu Kouzla a rituály. Rychle jsem našla kapitolu Odesílání přivolaných bytostí. Přečetla jsem si, co je za potřebí a šla zpátky do sklepa.

Rozestavěla jsem kolem sebe svíčky a recitovala z knihy nějaké cizí slova. Potom jsem se měla zranit nožem. Rychle jsem vyběhla do kuchyně a sešla zpátky. Bodla jsem se jen trochu, ale i tak to děsně bolelo. A teď zpáteční slova.

Jdi pryč můj zachránce. Tvůj úkol byl splněn a tvoje oběť naplněna. Teď můžeš opustit tohle místo a vrátit se tam, odkud jsem přišel. Já propouštím tě ze svých služeb. Jsi, hned, teď.

Ještě předtím, než princ zmizel, otevřel oči, podíval se na mě svými pronikavýma očima a němě naznačil, Děkuji.


Ten pohled si budu pamatovat navždy, ať to budu já, nebo nestvůra ve mně. Ten pohled je nezapomenutelný.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ewiline Ewiline | E-mail | Web | 26. října 2013 v 20:29 | Reagovat

Tohle celý je nezapomenutelný :333333
Popelka... Moc se ti to povedlo ;)
2 články denně?? :D Proč ne?? K tobě chodí tolik lidí! :-D  :-)

2 Franch Franch | Web | 26. října 2013 v 20:41 | Reagovat

Pěkná povídka :D

3 Milča Milča | Web | 27. října 2013 v 10:35 | Reagovat

Popelka vražedkyně? :D
To je GENIÁLNÍ nápad! :-D
Mmt já tě rozhodně podporuji ;-). A ještě se chci zeptat, kdy bude další kapitola od Významných? O:-)

4 Angela Angela | E-mail | Web | 27. října 2013 v 13:51 | Reagovat

Super nápad! :D Povídka se ti moc povedla... Také by mě zajímalo, kdy bude další kapitola Významných. :-D

5 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 28. října 2013 v 10:49 | Reagovat

Ten pohled je nezapomenutelný a povídka taky. Moc se mi líbí nápad, vraždící Popelka, proč ne, je to zase novinka:)
Jen se mi trošku nelíbila struktura, hodně opakuješ slovo "byla" opravdu mockrát. A co se týče Popelky, nevím jestli jsem to správně pochopila, ale v úvodu píšeš, že měla rodinu, a když pak razila do lesa jako Popelka-vražedkyně, píšeš, že to nebyl problém, protože žila sama. Tak nevím, kde je chyba.
Ale nakonec co, ten námět je bezvadný:)

6 Clara Black Clara Black | Web | 28. října 2013 v 12:15 | Reagovat

Jop, jsem ráda, že Berry něco takového vymyslela, protože se díky tomu můžeme krásně kochat těmi úžasnými povídkami, které díky tomu vznikají! :) Moc povedená povídka :)

7 Casion Casion | Web | 28. října 2013 v 15:04 | Reagovat

Naozaj dobrý nápad a nepríde mi to až také krátke :D :D Vydarená poviedka :-)

8 Zzz Zzz | Web | 28. října 2013 v 16:54 | Reagovat

Na blogu je důležitý článek.

9 Xanya Xanya | Web | 28. října 2013 v 18:57 | Reagovat

Originální nápad. A moc pěkná povídka. :D

10 Ilía Ilía | Web | 28. října 2013 v 19:26 | Reagovat

Hned ti napíšu, že je to opět super.... ale nejprve toto
http://fantasy-poviidky.blog.cz/1310/liebster-blog-award

:DDDD

11 lissandzoey lissandzoey | Web | 29. října 2013 v 10:16 | Reagovat

Je to veľmi zaujímavé a páči sa mi to. :) Ešte nikdy som niečo také nečítala. :) -Liss

12 Natally Natally | Web | 31. října 2013 v 14:58 | Reagovat

Zajímavé. Ta poslední věta se mi líbila nejvíc, je fakt pěkná :3. Jen mi trošku nedávala smysl, že popelka byla "normální středoškolačkou, s normální rodinou" ale nebydlela s nimi. Asi se už odstěhovala, ale stejně, nebyla na to moc mladá? A taky to, že na začátku to bylo ve 3,osobě, jako o popelce, potom 1. princ  a 1. popelka. Asi bych začátek a konec dala buď jen 1., neb jen 3., ale nevadí, je to rozhodně zajímavý nápad :D
Jinak čekala jsem, že místo prince pošle omylem do pohádky sebe... a možná pak nebude nestvůra, když bude ve správném světě :D

13 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 31. října 2013 v 16:10 | Reagovat

No tak toto by ma asi nenapadlo :D je to nesmierne skvelý nápad :D parádička :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama