Varování

16. září 2013 v 19:59 | Ilon-Ká** |  Povídky
Ahoj lidi,
to hnusné počasí je hrozné a strašně mi beru chuť psát. A podporuje moji depresivní náladu, takže píšu básničku o smrti. Nemá být podzim hezký a barevný? Já se z toho zblázním..! Jaký je počasí u vás?
Mám tady jen krátkou povídku, kterou jsem napsala v rychlosti, ale tu pointu bysme si měli všichni vzít k srdci. Protože možná mám v tomhle pravdu(ale jistá si nejsem, a doufám, že pravdu nemám). Tak si užijte čtení a to hnusné počasí a neumírejte.


Varování

Vždy jsem žil osamocený život. Nikdy mě nikdo neměl rád. Celý život proležím na poličce, nebo na posteli, kde o mě nikdo ani pohledem nezavadí. Kdo by chtěl žít takový život? Já tedy ne. Chci být jako ostatní hračky, aby mě měli děti rádi a hráli si se mnou. Ale oni ne, jsou všichni stejní. Všichni musí mít jen ty nejnovější hračky a nikdo nechce starého otrhaného medvěda.

Dřív jsem býval hezký, plyšový medvídek a děti si se mnou hráli, ale to bylo hrozně dávno. Už si skoro nepamatuji ten hřejivý pocit, když mě objímali ručičky, když se se mnou děti tulily. Když jsem usínal v náručí malých holčiček, co si hráli, že jsem jejich maminko. To byli časy.

Ale děti se začali měnit. Každý rok, když do školky, mého domova, nastupovaly nové děti, byli čím dál krutější. Už si neuměli hrát s křehkými hračky jako jsem byl já. Viděl jsem smrt mnoha mých kamarádů a já si přál, abych taky mohl umřít. Abych dál nemusel snášet každodenní mučení malých, uřvaných dětí, co se neumějí chovat. Co hází hračkami přes celou místnost a nezajímá je, že nás to bolí.

Učitelky už nezvládali všechny hlídat a tak zbylé, křehké hračky, přesunula na poličky. Nechtěla aby se nám ještě něco stalo, protože nás měli rády. Byl jsem celý rozpáraný a jen tak seděl na poličce. Mnoho let. Až do teď. Nikdy mě nikdo nesundal, aby ze mě setřepal prach, který se usazoval na každém kousku mé plyše. Už tu nebyly ani ty hodné učitelky, které nás měli rády. Zestárly a museli odejít a teď tu jsou hnusné učitelky, které jen řvou a ničeho si necení. Je to hrozný život a já ho musím snášet.

Někdy se po nás děti natahují, ale není to pro to, že by si s námi chtěli hrát, ale pro to, že jsme jediné hračky, které úplně nezničili. Chtějí nás zabít. Jako zabili ty před námi. Ale my jsme moc vysoko. Dřívější učitelky nás chtěly ochránit a dali nás tak, aby na nás nikdo nedosáhl, zvlášť, když je generace za generací menší.

Ten hlen můj smutný život jsem vám chtěl říct pro to, že umírám. I hračky můžou umřít stářím, i když se to nestává často. Ale já jsem rád. Už chci jít pryč, pokračovat v cestě. Už se nechci dívat na ty hnusné děti, zkaženou generaci, která nemá ráda. Generaci co nepozná lásku.

Ještě než umřu, tak Vám řeknu co se lidem stane. Vím to, protože... No to je jedno, ale teď mě dobře poslouchejte. Když vyslyšíte mé slova, která vám řeknou váš osud, možná se poučíte a změníte se. Vy lidé jste hrozní, zlí, ale bojíte se a to je vaše jediná naděje. Bojíte se smrti a proto bojujete. Doufám, že budete bojovat za lásku, protože jinak umřete.
V pravěku lidé žili všichni spolu. Dělili se o každou věc, nikdo nevlastnil nic jen sám pro sebe. Všichni se měli rádi, nezabíjeli se navzájem, nekradli a nepřebírali si partnery. Žili v míru po mnoho let, ale jednou se musel stát zlom. Někdo něco ukradl, stala se první vražda a lidstvo vkročilo na cestu zla.

Po mnoho let, zlo zůstávala po většinou v klidu. Sice se pořád zabíjelo, kradlo, přebírali se partneři, ale pořád tady byla láska. Láska je mocnější než cokoliv jiného. Takže lidé se nevzdali úplně.

Ale každá generace je horší a horší. Teď už je tu strašně málo lásky. Nikde venku neuvidíte žádné páry, které si dávají pusu, nikde neuvidíte dva kamarády jak se ze srandy pošťuchují. Nic takového. Všude jen zachmuření lidé co spěchají do práce.

A bude se to zhoršoval. Láska již brzo zmizí úplně a lidstvo se zastaví. Nebudou se rodit děti. Lidé budou víc umírat. A zlo se bude rozrůstat do obrovských rozměrů. Každý druhý bude zabit. Každý bude okraden. Začnou války, zničí se celé země, otráví se oceány, vykácí se lesy a nebude kyslík, atomové bomby budou na denním pořádku. Všechno tohle se stane, pokud se budete i nadále chovat tak jak se chováte do teď. Změňte se, nebo umřete.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Franch Franch | Web | 17. září 2013 v 16:08 | Reagovat

Hezky napsané, asi by se měl nad tím každý zamyslet. Ale mě dneska nechytla pesimistická nálada- která z toho příběhu doslova vyzařuje a tak ti alespoň pochválím větu: že se děti rok od roku zmenšují :D To máš pravdu! :)

2 Eamane Eamane | Web | 17. září 2013 v 16:12 | Reagovat

K zamyšlení, moc povedené :)

3 Casion Casion | Web | 17. září 2013 v 16:26 | Reagovat

Aj u nás prší, i práve teraz, takže mám takú jemne pochmúrnu náladu a preto mi táto poviedka prišla vhod, má v sebe vydarené myšlienky...

4 Ami Ami | E-mail | Web | 17. září 2013 v 18:25 | Reagovat

Úžasný, moc se Ti to povedlo :D
U nás právě teď neprší, ale je hnusně...

5 lissandzoey lissandzoey | 17. září 2013 v 19:47 | Reagovat

Aj tu u nás prší, ale mne také počasie nevadí. :) A je to strašne pekné napísane a celá ta myšlienka je k zamysleniu. :)

6 michaela-svet michaela-svet | 17. září 2013 v 19:58 | Reagovat

U nás je taky hnusně .. zamračneno :P a prší .. Povídka je dost taková, nevím jak to přesně vyjádřit, každopádně si jí vezmu k srdci

7 Lory Lory | Web | 17. září 2013 v 20:40 | Reagovat

Nesnáším podzim :-D

8 Nebeská Nebeská | Web | 18. září 2013 v 12:17 | Reagovat

U nás před hodinou svítilo sluníčko, pak se přehnal lehký déšť a teď se zamračeno. Typická Anglie.
No, k této povídce... doporučila bych si kontroloval i/y. Ty učitelky, ty děti.
Někdy se tam některé věci nehodily... "Vím to protože... No, to je jedno..." Šlo by to líp zformulovat a vzalo by to ještě víc za srdce.
Dále upřímně musím konstatovat, že to tam nějaký vzkaz má... strašně mi bylo líto toho plyšáka, hned jsem si vzpomněla na svoje.
Samozřejmě, ten vzkaz je prostě silný, každý ho chápeme, největší problém je však v tom, že lidi, kteří by to měli slyšet, se k tomu nikdy nedostanou.
Oni nečtou a smějou se nám, taková je pravda.
Jsem si jistá, že svými každodenními činy ženeme tenhle svět do záhuby. A nejsem si tak jistá, jestli dřív to bylo lepší - na každé době se najde něco zvráceného a děsivého, vždy se vyskytne jedinec... ale ano, nyní to je děsivě odporné.

9 Denise Brooks Denise Brooks | Web | 18. září 2013 v 17:24 | Reagovat

Úplně s tímhle souhlasím, děcka jsou nevychovaní spratci a neumí si vážit věcí. Rodiče jim nakoupí hafo nových hraček, s kterými si pak stejně nehrají a vlastně si ani neumí hrát. Takže takový pěkný pohled na věc, ale už třeba psala Nebeská, shoda přísudku s podmětem je tam častou chybou. Doporučila bych ti to hodit aspoň do wordu, ten většinou na takové chyby upozorní :-).

10 Snapeova Snapeova | Web | 18. září 2013 v 19:47 | Reagovat

No, tohle je pěkně depresivní. Občas se tam našlo trochu špatně nebo divně napsané slovo, tak to kdyžtak ještě jednou projeď,určitě to najdeš ;) ale jinak super, ta myšlenka je pravdivá. Je dost možný, žě tohle se fakt stane. Kdo ví... :)

11 Megi Megi | E-mail | Web | 18. září 2013 v 20:14 | Reagovat

Bohužel musím říct, že je to z té větší části pravda. :-( Ale co zmůžu?? :-x

12 Milča Milča | Web | 18. září 2013 v 20:39 | Reagovat

Každý by se z tohoto skvěle napsaného článku měl poučit!! :D

13 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 18. září 2013 v 21:49 | Reagovat

Depresívne, ale ako inak? :D Väčšina mojich Affsiek píše depresívne, človek si zvykne :D :D :D
Ale bolo to super :D A súhlasím, bohužial pravda :/

14 The Wall The Wall | Web | 19. září 2013 v 14:56 | Reagovat

To s těmi starověkými lidmi je pravda - ty žili bez krádeží a všichni se o vše s ostatními dělili :-). I když byli negramotní, byli hodní, zato tahle generace je chytrá, a o to je to ještě horší - vymýšlíme, jak co nejlépe a nepozorovaně někoho podvést... :-).
To s těmi dětmi mi vrátilo vzpomínku na můj dávný slib, tehdy jsem si slíbila, že nikdy nebudu mít děti - prostě je nemám ráda 8-O. Jsou kruté - přesně jak ty píšeš - a zkouší co všechno si mohou dovolit, a my z nich pak vychovánme spratky...
Já se tak těším, až budu plnoletá a budu žít sama - jen s mojí tlupičkou psů, to je můj vysněný cíl - i kdyý to může znít strašně a krutě, pro mě je to jedině příjemná budoucnost :-P.

15 Ellien Ellien | Web | 19. září 2013 v 14:57 | Reagovat

Páni, to je skutečně hodně silná povídka. A podzim, ten se mi tak líbí! Už na mě teď začíná lézt podzimní nálada, a podzim- ten je prostě můj. Miluju barvy listí, a studený vzduch co štípe v plicích, a kouř co je v něm taky někdy cítit. A taky dlabeme dýně, a už jsou pomalu Vánoce...podzim je prostě nádherné období...pro mě :-D

16 Calla Calla | Web | 19. září 2013 v 15:25 | Reagovat

Strašlivě upřímný a pravdivý příběh.. U mě to s těmi plyšáky nesedí.. Jsem typ člověka, který každou noc spí s jiným plyšákem. a to i v případě že už ho mám od malička. Prostě mi jich je hrozně líto, když je vidím na skříni. :D No prostě jsem asi divná a jinak.. To o tom zlu a o těch lidech je bohužel hrozná pravda.. Měli by jsme se naučit pořádně žít a ne se chovat jako by nikdo z nás neměl city.. navíc si myslím, že každou generací se víc a víc ničí jak život lidí tak život Země.. :/

17 Ilía Ilía | Web | 20. září 2013 v 16:48 | Reagovat

Tak teď mě popadla inspirace. Ta tvoje povídka mě chytla za srdce...doufám, že napíšu- nevím, jestli se to dá nazvat  další kapitolou- něco podobného na tento způsob. Už to mám v plánu delší dobu....to se dělá takhle předběhnout někoho jiného??!!! :-D

18 the-hunter the-hunter | Web | 20. září 2013 v 23:54 | Reagovat

Nebeská má pravdu - dej si pozor na shodu podmětu s přísudkem, občas tam máš překlepy nebo trochu nešikovně formulovaná slova. Trošku to kazí celkový dojem, protože text je jinak vážně podařený.
Dovolím si ale nesouhlasit s jednou věcí - neříkejte prosím, že v pravěku na sebe byli všichni hodní a měli se rádi. Jasně, mohl si to myslet ten plyšový medvěd, ale pak by mu to taky měl někdo vyvrátit. Protože, odpusťte, tohle určitě nemůže být pravda - lidstvo bylo už od začátku zlé, mstivé a nepoučitelné. V některých obdobích je to možná lepší než jindy, ale jsem si skoro jistá, že nikdy neexistoval jakýsi blahobytný prvopočátek, kdy na sebe byli všichni sluníčkově hodní a žili v míru a vzájemné lásce.
Možná by to chtělo jen trochu přeformulovat. Nápad s hračkou poučující lidstvo je skvělý, jenom ta myšlenka postupného "zlounovatění" mi nepřipadá úplně správná...

19 Ilía Ilía | Web | 21. září 2013 v 18:05 | Reagovat

A tvoje popovídka je taky super. Hlavně je to ale zásluha jenom tvoje, že jsem ji sem dala.
Mě ten můj konec nepřipadá šťastný...ne úplně. Vždyť přišel o svoji zbraň :-D A tobě jdou ty hrozné konce, kde to utneš v nejlepším. Ty, po kterých bych tě pak nejradši přiškrtila!!! :-D

20 cambera cambera | Web | 21. září 2013 v 19:38 | Reagovat

U nás je hrozně ospalé počasí a zima.
A povídka je krásná a pravdivá. :-)

21 Blangela Blangela | Web | 22. září 2013 v 23:38 | Reagovat

Méďo, chci tě domů. Budu tě opečovávat, jak si zasloužíš. Protože ten méďa právě strčil všechny dnešní filozofy do kapsy.
Lidstvo jde do háje. Láska jde do háje. A to tak, že každý zvlášť.

22 Gozo Gozo | 2. listopadu 2015 v 10:51 | Reagovat

Černé pismo na tmavě modrém pozadí. Vskutku geniální nápad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama