Pád andělů-povídka

27. srpna 2013 v 10:05 | Ilon-Ká** |  Povídky
Ahoj,
tak jak si užíváte posledních pár dní doma? Za chvíli nás zase začne škola, brzké vstávání a hlavně učení. Já jdu na střední, takže se těším na nové kamarády, učitelé a zábavu, co určitě zažijeme. Co vy? Do jaké třídy teď jdete?
Dnes tu je jen krátká povídka Pád andělů. Ano, je to povídka k stejnojmené básničce. Tak doufám, že se Vám to bude líbit.


Pád andělů

Stojím na hraně útesu a koukám do moře. Je tak klidné, zdá se být mírumilovné, ale zdání klame. Pod tou klidnou hladinou jsou víry, které Vás bez milosti smetou. Potopí Vás a zavřou nad Vámi svojí náruč. Drží Vás dole, tak dlouho, dokud z Vás nevyprchá každičký kousek kyslíku a Vy umřete v tom klidném moři a ani nevíte jak. Je to tak rychlé, že Vás nikdo nestihne zachránit. Moře nemá slitování s nikým a jen málokdo vyklouzne. A tak si připadám i já. Na povrchu hodný, ale uvnitř zlý. A mě nevyklouzne nikdo.

Musím rozhodovat nad životem a smrtí. Stojím tu a přemýšlím, zda je moje poslání správné. Jak můžu brát životy tolika lidem a přitom nevědět zda nedělám chyby? Všichni dělají chyby, ale kvůli mé chybě umřou neviní lidé a to není dobře. To je špatné a hodně. A teď je nade mnou největší břemeno. Tíha mého lidu. Jestli zklamu, všichni umřou. Do jednoho a já za to budu moct. Nikdo mi nemůže pomoct. Musím zase rozhodovat o smrti.

Už tak dlouho jsem neroztáhl křídla. Už tak dlouho jsem nevzlétl. Nevím jestli to dokážu. Ale jestli jo, budu volný, už nikdy nebudu muset vykonat soud nad životem a smrtí. Už nikdy. Ale pokud zklamu, umřeme, všichni, včetně mě. A to mě děsí. Děsí mě vyhlídka na to, že všichni umřeme a nepřežije nikdo. nikdo, kdo by o nás věděl a mohl o nás dál vyprávět. Budeme zapomenuti.

Jenže jak se rozhodnout? Nechci zabíjet, ale nevím jestli tohle dokážu. Vypadá to tak lehce, ale dřív jsem si myslel, že i moje poslání je lehké. Jak naivní. Jsem zmatený a flustrovaný. Jak se mám rozhodnout? Nechci zahubit svůj lid! Nechci! Jenže... Nechci ani pokračovat ve svém údělu. Já už nemůžu. Jsem zničený a mám pocit, že se celý rozpadám. Každičký kousek mé duše pomalu umírá tou tíhou.

Sváděl jsem boj sám se sebou a tupě jsem zíral na to moře. Tak klidné. Vítá všechny do své náruče smrti. Ne, nechci být jako tohle zlé moře. Tohle je moje rozhodnutí. Moje rozhodnutí na kterém závisí vše.

Roztáhl jsem křídla a chvíli vrávoral na hraně. Čekal jsem na správný poryv větru, který právě teď nastal. Vyskočil jsem a máchl. Byl to tak osvobozující pocit. Vítr se mnou cukl do strany, ale já to vyvážil svými křídly. Ještě párkrát si se mnou vítr pohrál, ale já byl silnější. Vzdal to a já mohl letět. Stoupat víš a víš. Povznést se nad to všechno.

Cítil jsem se úplně vyměněný. Jako by tady nahoře neexistovaly žádné problémy. Nic. Jen prázdnota v mé hlavě a tupá radost z letu, která nabývala na síle. Kdo by kdy věřil, že to dokážu? Já opravdu letím a začal jsem si to užívat. Prolétával jsem kolem mraků, vyplašil jsem pár ptáčků, co se kolem mě prohnalo a hlavně jsem se ničím nezabýval. Žádným životem a žádnou smrtí.

Ale čím výš jsem se dostával, tím hůř se mi letělo. Moje křídla ztěžkla a každé máchnutí mě stálo strašně moc sil. Až moc. Snažil jsem se plachtit, ale vítr mi nehodlal pomoct. Chtěl mě mrtvého. Stoupl jsem metru nahoru, ale vzápětí dva dolů. Nabylo to na nic. Celé to bylo špatné rozhodnutí a teď kvůli mě všichni zemřeme.

Zkoušel jsem to znovu. Odolávat té tíze, ale nešlo to. Jako by na moje křídla sestoupily všechny mé problémy a já je neunesl. Klesal jsem pod svými vlastními problémy a chmurnými pocity. Asi mi bylo určené zemřít a vzít sebou všechny. Tak jsem to vzdal. Zatáhl jsem si křídla a užíval si ten volný pád. To chvění v žaludku a smutek, který byl v celém mém těle. Nechtěl jsem to, ale asi se to mělo stát.

V okamžiku, kdy jsem dopadl na zem, jsem se proměnil v prach a se mnou i celá moje rasa. Už nezbily žádní andělé. Zbyl jen prach na celé zemi. Prach, který rozvane vítr a nikdo nikdy neuvěří, že jsme existovali. Zemřeli jsem v zapomnění, kvůli mě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Violette de La Fountaine Violette de La Fountaine | Web | 27. srpna 2013 v 11:14 | Reagovat

páni, je to moc hezký a smutný, moc povedená povídka.

2 weilyn-story weilyn-story | Web | 27. srpna 2013 v 13:45 | Reagovat

Tak já jdu do 8 třídy na gymnázium. Snad tam najdu také pár nových kamarádů, ale určitě nezapomenu na ty staré :)
Ta povídka, je krásná, ale také trochu smutná... Povedla se :)

3 Franch Franch | Web | 27. srpna 2013 v 16:19 | Reagovat

Krásná povídka a mírně smutná! Jinak teď půjdu do Tercie na gymplu, ale mám odklad což mne upřímně hrozně štve, jinak bych byla už v Kvartě.

4 Casion Casion | Web | 27. srpna 2013 v 17:02 | Reagovat

Poviedka je naozaj krásna, svojim spôsobom rozhodne :-)
Čo sa týka školy, joj ani nespomínaj :D Idem do druháku na strednej a dosť sa obávam ako to dopadne :-)  :-)

5 Knihofil18 Knihofil18 | 27. srpna 2013 v 17:03 | Reagovat

Anjelom mám rada... padlých ešte viac... :D To kvôli Lucymu, vieš... :D Ja som asi jediný normálny človek, čo si obľúbil Satana. :D
A tá poviedka je skvelým prevedením básne.  :)

6 Angela Angela | E-mail | Web | 27. srpna 2013 v 18:00 | Reagovat

Krása! Miluji povídky, kde jou andělé. :D

7 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 27. srpna 2013 v 21:18 | Reagovat

Je to báječné :D úplne super :D Inak idem ako ty do prváku, ale bojím sa jak blázen :D

8 Fia Felis en Niger Fia Felis en Niger | E-mail | Web | 28. srpna 2013 v 6:52 | Reagovat

Je to super ;-) Ach a tiez smutné :-( Ale napisala si to uplne dokonalo, palec hore :-)

9 Calla Calla | Web | 28. srpna 2013 v 13:24 | Reagovat

Povídka je krásná.. Sice je pochmurná a smutná ale krásná. Jinak.. já jdu do 9. třídy :D

10 Verča Verča | Web | 28. srpna 2013 v 13:33 | Reagovat

Ahoj jsem zpět.
Prosím přečti si tento článek o mé neaktivitě - http://blogovsechzvirat.blog.cz/1308/omlouvam-se-za-dlouhou-neaktivitu .
Doufám že budeme pořád affska.
Později si přečtu tuhle povídku.

11 Milča Milča | Web | 28. srpna 2013 v 19:27 | Reagovat

Wow, no teda Wow :-D
Je to skvělý!!! :-D :-D
Já jdu do 9 :-\.

12 Zoey Zoey | Web | 28. srpna 2013 v 20:34 | Reagovat

Já jdu do 8 na ZŠ.
Krásná povídka, tak moc :-) Andělé mám ve stejné oblibě jako ďáblíky :-D

13 Scarlett Scarlett | Web | 28. srpna 2013 v 20:53 | Reagovat

Páni...krása, smutné, ale opravdu se to moc dobře četlo! :-D

14 Zzz Zzz | E-mail | Web | 28. srpna 2013 v 21:05 | Reagovat

Ahoj. S kým chce ikonku? Napiš na blog.

15 Zzz Zzz | E-mail | Web | 28. srpna 2013 v 21:05 | Reagovat

[14]: Omlouvám se *chceš*

16 Ilía Ilía | Web | 29. srpna 2013 v 21:24 | Reagovat

Krásná...a smutná :(
Miluju takový povídky. Anděle. Povídky, ve kterých se vyskytují Andělé..a taky povídky o Andělech :DDD
A tahle patří do všech třech kategorií, a k tomu je hrozně... krásná... a smutná :( :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama