Významní- kapitola 10

3. července 2013 v 20:54 | Ilon-Ká** |  Významní
Hi...
Jak se máte lidi? Užíváte si prázdniny? Já zatím jsem doma, ale i tak si užívám. S kámoškou jezdíme po okolí na kole a strašně se u toho zasmějeme. Je to fajn, jen tak jezdit a nestresovat se školou, známkama a učitelama. A co vy? Máte rádi kolo?
Včera jsem se nudila, tak jsem napsala další kapitolu Významných. Původně jsem ji sem neměla dávat. Chtěla jsem všechny kapitoly přidávat až od září, ale pár kamarádů mě přemluvilo, tak to sem dávám. :D Je to zatím asi nejdelší kapitola, takže doufám, že si to užijete a že se Vám to bude líbit.


Významní
kapitola 10
pohled: Vanessa

Nevím, jak jsem na té židli mohla usnout, ale teď jsem se probudila a cítím se hrozně. Jsem celá rozlámaná a nemůžu se protáhnout. Nemůžu se vůbec hnout. Je to hrozné. Už tu jsem přivázaná určitě přes dvanáct hodin. Jsem dehydrovaná, mám hlad a z hlavy mi tekla krev. Horší už to fakt být nemůže. Aspoň doufám.

Zkouším se vyprostit, ale provazy jsou moc silně utažené a židle jak se zdá je nová. Pokud mě nepustí, tak se odtud sama nedostanu. A umřu tady. To bude moc hezká smrt. Takovou jsem si vždycky přála.

Já už prostě nemůžu. Nechci. Já už chci jen umřít. Jsem slabá a nic nezmůžu. Jak bych já mohla zachraňovat svět? Už po prvním zajetí chci umřít. Mí sourozenci jsou určitě stokrát silnější a odhodlanější a já nebudu zapadat. Budu zase vyvrhel a nikdo mě nebude mít rád. Bude asi lepší, když tady umřu. Nikdo si toho ani nevšimne a ostatní budou mít klid. Nikdo se o mě nebude muset starat a sourozenci aspoň nebudou mít mezi sebou takového sraba, jako jsem já.

Otevřeli se dveře a někde vešel, ale já neměla ani tolik sil, abych zvedla hlavu. Někdo ke mě přistoupil a nalil mi do krku vodu. Hltala jsem, jako nikdy v životě. Bylo tak tak osvěžující. Cítila jsem, jak teče hrdlem a uklidňuje ho. Nikdy bych neřekla, že budu tak ráda za čistou vodu. Konečně jsem zvedla hlavu a přede mnou stála Melanie. Beze slova vzala vodu a odešla. Ještě než úplně zavřela jsem uslyšela, jak si tiše říká: ,, Doufám, že ta holka přežije. Je silná. Potřebujeme ji."

Tahle věta do mě vlila nový život. Budu bojovat. Budu bojovat za Melanii, protože taková malá holčička by neměla trpět. Je to nespravedlivé. Ona by si měla užívat normální život a vůbec by neměl vědět o takových hrozných věcech a prožívat je na vlastní kůži. Kde je sakra nějaká spravedlnost? Nechápu to. Jak mohl Bůh něco takového dopustit?

Celé dny jsem jen seděla přivázaná na židli a nic nedělala. Občas za mnou přišla Melanie a dala mi napít, ale to bylo vše. Nic neřekla, ani se na mě nepodívala. Nic jiného se nedělo. Už mi to dohánělo k šílenství. Jak mám žít někde, kde se nic neděje? Jen celé dny koukat do zdi a užírat se vlastní vinou. Přemýšlet nad světem a přemítat, zda je nějaká spravedlnost. Už mě to nebavilo.

Abych jsem se nezbláznila začala jsem počítat úplně všechno. Na zdi přede mnou bylo 36 prasklin. Každá zeď byla postavena z 94 cihel. 4 zdi. 1 židle. 1 postel. 1 osoba v místnosti. Asi jsem už fakt byla blázen. Měli by mě zabít.

Dveře se s vrzáním otevřely. Podívala jsem se kdo vstoupil. Očekávala jsem Melanii s přídělem vody, ale ona to nebyla. Konečně nějaká změna. Muž v černém. Nejspíš mě přišel mučit. Nechce abych umřela rychle. Budou mě mučit, abych zažila tu nejpomalejší a nejhorší smrt.

Stoupl si přede mě a chvíli na mě zadumaně koukal. Koukali jsme si do očí a snažili si z nich něco vyčíst. Ani jeden nechtěl uhnout pohledem první. Nikdo z nás nechtěl být slaboch, ale já nakonec vyhrála. Muž se odvrátil a prohlížel si celu. Cítila jsem slabý pocit radosti i z takové kraviny.

Přišel ke mě, vzal za židli a otočil mě čelem k posteli, abychom seděli obličeji k sobě.

,, Teď si popovídáme. Budeme na sebe milejší než minule a všechno bude snadnější. Když budeš spolupracovat, nic se ti nestane. Jasné?" zeptal se s předstíranou milostí v hlase. Byl dobrý herec. Musel být. Jinak by tu už nebyl. Dostali by ho.

Musela jsem si odkašlat, protože jsem měla úplně sucho v krku.
,, Jasný." podařilo se mi ze sebe vypravit.

,, Tak. Teď si objasníme pár věcí, abychom věděli na čem jsme. Ty jsi Vanessa. Tvé pravé příjmení je Groophová. To je příjmení i tvých sourozenců. Ale neboj se, podle tohoto příjmení je nenajdeš. Mají je taky změněný, aby je nikdo nenašel. Jsi jedna z Nadaných, jak už jistě víš. Máš pomáhat světu proti zlu a blá blá blá. Jo, tyhle kecy známe.
Já jsem Gale. Jsem jeden z Významných a stojím proti tobě. Tak jako ty nejsi sama, tak ani já, ale do takových podrobností zacházet nebudeme ok?
Tak a teď k tvojí situaci. Jsi uvězněná v cele a připoutaná na židli. Nemůžeš s tím nic dělat a jediný kdo ti může pomoct jsem já. Jestli si myslíš, že tě někdo najde, tak se mýlíš. Tahle vesnice ani není zaznamenána na mapách. Vlak byl totiž už předem naplánován. Věděli jsme, že se pokusíš uprchnout, tak jsme ovládli celé Vaše nádraží. Teď jsi tady mimo mapy, mimo zem, mimo vesmír dalo by si říct. Je to trochu děsiví co říkáš?" zakončil monolog, i když jsem věděla že bude pokračovat, a mrkl na mě.

Na chvíli ztichl, nejspíš čekal nějakou reakci.

,, Je to všechno velice zajímavé. Hlavně to s tím vlakem. Takže tohle celé byla kamufláž? Geniální, ale proč na mě byli ze začátku tak hodní?"zeptala jsem se. Bylo to totiž opravdu zajímavé. Pokud to celé bylo naplánované, tak proč mě Gale honil po celé vesnici, když věděl, že mě stejně najdou? A proč na mě byli tady v domě ze začátku tak milí. Byla bych pro ně snadnější oběť, kdybych byla zesláblá, ale oni mi dali najíst. Tahle otázka mi vrtala hlavou.

,, Velice dobrá otázka. Nechtěli jsme, abys nám utekla. Neměla jsi mít žádný podezření, než dorazím já, nebo moji přátelé. Měla jsi tu být ze své vlastní vůle. Bylo by to pro tebe příjemnější. Byla by si tu svobodně a měla by jsi jídlo. Jenže ty ses musela bránit co? Tak teď si za tu chybu plať.
A teď zpátky k tobě a plánům. Jsi tady uvězněna a nemůžeš nikam. Nikdy odtud neutečeš. Takže mám pro tebe návrh. A dobře si ho promysli! Buď se přidáš k nám, Významným, nebo tady umřeš strašlivou a hodně bolestivou smrtí." řekl.

Gale vstal a odešel. Nechal mi čas na promyšlenou. Nevěděla jsem, kolik mám času, ale musela jsem se rozhodnout rychle. Jenže rozhodnutí byla až moc jasné. Nemůžu zradit sourozence, nemůžu zradit Melanii, nemůžu zradit rodiče. Musím bojovat. Nesmím se vzdát. Takže se k nim nepřidám. Nemůžu. Nechci. I když ta to určitě za platím, vím, že tohle rozhodnutí je správně a nikdy bych ho neměla litovat.

Jak jsem očekávala, muž přišel po dni. Na něho je to docela rychlost.
,, Jak ses rozhodla? Doufám, že se přidáš k té dobré straně." zeptal se mě s nadějí v hlase, která byla až příliš patrná.

,, Víte co Vám řeknu? Nikdy se k vám nepřidám. Nikdy. Zradila bych všechno v co věřím a radši se budu utápět ve vlastní krvi, než zradit všechny moje milované. K té dobré straně říkáte jo? A ta je ta, na které se zabijí? Na straně, kde se prahne nad navládou světa? Tak tuhle stranu si strčte někam. Já chci mít. My chceme mír. A my budeme bojovat." řvala jsem mu do obličeje.

Tohle celý je pravda. Já budu bojovat, mí sourozenci budou bojovat a mnoho dalších taky. Nezradím moji víru, kvůli prvnímu magorovi na kterého narazím. Já jsem Nadaná a budu se tak chovat! Nebudu nějaký ustrašený králík, co se chová do nory při prvním nebezpečí. Ne! Já jsem lev a podmaním si je.

Muž to nejspíš očekával. Přišel ke mě a zašeptal tam mi do ucha: ,, To si neměla dělat, kočičko." a dal mi pěstí do obličeje. Před tím, než jsem omdlela jsem ucítila hroznou bolest v hlavě. Bodala a píchala do všech stran. Né.. To bolí... Pomozte mi někdo...! A potom....tma, nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yasuko-chán Yasuko-chán | Web | 4. července 2013 v 1:11 | Reagovat

Já mám vyfouklý gum y-,-" jinak bych jezdila:'DD
____________
Další díl!! rychle *//*
Já to moc nechápu, ale je to skvělý!:'D

2 Milča Milča | Web | 4. července 2013 v 11:34 | Reagovat

Páni ta Vanessa je odvážná :-D
Rychle potřebuji další kapitolu abych věděla jak to dopadne :-)

3 Lory Lory | Web | 4. července 2013 v 19:50 | Reagovat

Pokráčko, pokráčko!!

4 Mona Mona | Web | 5. července 2013 v 11:49 | Reagovat

rychle pokračování :D

5 Nana Erruk Nana Erruk | Web | 5. července 2013 v 13:39 | Reagovat

Hezké :)

6 *Evush* *Evush* | Web | 6. července 2013 v 20:29 | Reagovat

Úžas, veľmi vydarená kapitola :))
Je to dosť napínavé, takže sa snaž čo najskôr ďalšiu, prosím...! :D

7 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 6. července 2013 v 22:50 | Reagovat

Wow! :D :D :D

8 Zoey Zoey | Web | 9. července 2013 v 11:36 | Reagovat

Kolo, to je moje vášeň. Každé léto na něm jezdíme s celou rodinou na výlety a tak.
Jinak jsem ráda za pokračování Významných! Moc se mi to líbilo. Jenom ten chlápek mě teda parádně naštval, takhle mlátit holku :D Jinak, taky jsem Lev. Znamení :-)

9 Angela Angela | Web | 10. července 2013 v 12:25 | Reagovat

Zbožňuji jízdu na kole... :-) Suprová kapitola! Jsem napjatá, co bude dál, napiš rychle další. :D

Jo a překecala jsi mě, na blogspot nakonec... nepůjdu. :D

10 knihofil18 knihofil18 | Web | 15. července 2013 v 12:49 | Reagovat

Preboha ten koniec! Potrebujem ďalšiu kapču, rýchlo! Páni... Ten Gale je ale smrad. Dúfam, že sa jej nič nestane... Páni, teším sa na pokračovanie. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama