Párty- Epilog

28. června 2013 v 20:00 | Ilon-Ká** |  Povídky
Hi, everybody
Tak jsem se trochu nudila a napsala epilog k Párty. Prostě jsem ji nemohla nechat nedokončenou. Takhle už budeme všichni spokojeni, protože budeme vědět vše. Doufám, že se Vám bude líbit, protože si myslím, že se vám Párty docela líbila.. Tak nebudu zdržovat. Epilog najdete v celám článku ;)


Epilog- Párty

O dvacet let později

Konečně se stěhuji. Našli jsme si krásnou vilu na kraji města. Je velká, má strašně moc pokojů, pět kuchyň v kterých já samozřejmě vařit nebudu, dva obývací pokoje, tři koupelny a plno dalších místností, přesně pro mě a mého manžela. Samozřejmě, že ta vila nebyla získaná poctivě, ale co byste ode mě čekali? Nikdy jsme se nevzdala své krásné a nebezpečné práce. Jenom jsem ji trochu vylepšila. Teď jsem o tolik lepší a populárnější. Nikdo nemá žádné podezření, nic. Dostala jsem se až na samí vrchol společnosti a jsem to já kdo ji teď řídí.

Se stěhováním se pojí i prohledávání starých věci.Nejsem osoba, co brečí nad každou fotkou z dětství, ale to byste nevěřili co všechno jsem našla. Mé první primitivní, ale na tu dobu účinné zbraně, mé první uloupené věci a hlavně můj starý deníček. Byli v něm zápisy už od mích 13 let a teď, když jsem si je po dvaceti letech četla, do očí mi vytryskli slzy.

Hledala jsem ten den. Den, kdy se mi radikálně změnil život. Nevím jestli k lepšímu, nebo k horšímu, ale změnil. Byl to den oslavy jedno z nás. Oslova, která se zvrtla v naprostou katastrofu. Prvně jsem se všichni bavili, ale potom.... Všechny nás obklíčili policajti. Neměli jsme moc šancí, jen pár nejlepších a nejchytřejších se dostalo ven. A nebylo nás moc. Ostatní jsou buď mrtví, nebo ve vězení.

Uprchla jsem, ale za jakou cenu? Musela jsem opustit rodinu, všechny známé a všechno co jsem kdy milovala. Byla to pro mě velká ztráta, z které jsem se vzpamatovávala ještě hodně dlouho. Ale věděla jsem, že je to nutné. Nemůžu vystavovat takovému nebezpečí všechny blízké. A taky mi pomohli oni. Ti ostatní co uprchli.

Měli totiž plán. Dobrý plán, který jim, díkybohu vyšel. Když oni uprchli, já byla ještě vevnitř, v celé té vřavě. Domluvili se, že všichni co uprchnou budou po hromadě a budou tvořit nepřemožitelný tým, který předvede světu věci, které ještě nespatřil. Čekali v povzdalí a sledovali každého, kdo uspěl. A potom ho dohonili. A mě též.

Prvně jsem nebyla moc nadšená z toho, že bych se měla s někým spojovat. Budu se muset dělit o svoje věci, budu muset komunikovat a chovat se slušně. Ale na druhou stranu mi budou pomáhat. Dlouho jsem sváděla vnitřní boj, procházela jsem si všechny pro a proti. Po dlouhé úvaze jsem souhlasila. Naštěstí. Bez nich bych tady teď nebyla.

Asi tak dva roky jsme dělali všechno společně a šlo nám to. Byli jsme všichni naprosto sehraní a nikdo na nás nemohl přijít. Dělali jsme ty největší loupeže, zabíjeli nejvíc lidí a bourali milion budov a nikdo na nás nikdy nedošel. Nemohli, neměli se čeho chytit, protože jsme měli všechny zbraně. Mozek, hbitost, zkušenosti a bezcitnost.

Jenže tohle netrvalo dlouho. Po pár letech jsme se začali hádat, pár lidí chtělo jednat na vlastní pěst a uvrhovali nás tím do nebezpečí. Začali jsme dělat chyby. Začali nás po jednom chytat a zavírat. Už skoro odhalili naše tajné místo, ale naštěstí jsme se včas přesunuli. Na novém místě jsem se rozhodli shromáždit zasedání, kde se rozhodlo, že si každý půjde svojí cestou.

Bavilo mě to, takže jsem pokračovala v krádežích. Zlepšovala jsem se a postupovala po žebříčku ve společnosti. Tahala jsem za nitky na správných místech a za chvíli jsme měla pod palcem hodně lidí. Možná si teď myslíte, že se to zvrtlo, ale právě na opak. Zlepšovalo se to a dost rapidně.

Za chvíli mě ve světě znali všichni a všiml si mě i kluk z mé bývalé skupiny. Vyhledal mě a pozval na večeři. Zjistila jsem, že je to příjemný mladík, který má stejně zaměřený zločin jako já. Často jsme se scházeli a povídali si, až to přešlo v lásku. Nejednou jsme bez sebe nedali ránu. Bylo to dokonalé a neuvěřitelné. Nikdy jsem nevěřila, že budu mít kluka, či dokonce manžela, pokud budu dělat tuhle ,,práci,,.

Jsme spolu až do teď. Občas nám život hodil pod nohy klacky, ale vždy jsme je zvládli a teď stojíme na vrcholu pyramidy. A užíváme si to. Stěhujeme se a za chvíli jedem na dovolenou do té nejkrásnější země. Takže mi odpusťte, ale musím jít. Jdu balit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yasuko-chán Yasuko-chán | Web | 29. června 2013 v 10:04 | Reagovat

Pokračko! Šup ! *//*
Je to hrozně povedený.

2 Lory Lory | Web | 29. června 2013 v 16:27 | Reagovat

Super! Opravdu vynikající zakončení... takovou vilu bych si taky nechala líbit xD

3 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 29. června 2013 v 21:49 | Reagovat

Krása! ^^ Vážně moc hezky zakončené! :D

4 Mentoska :3* Mentoska :3* | 30. června 2013 v 12:54 | Reagovat

Krásný závěr :)

5 Sany Sany | E-mail | Web | 30. června 2013 v 13:40 | Reagovat

Úžasný závěr, lepší bych nikdy nevymyslela. :D

6 Angela Angela | Web | 30. června 2013 v 17:53 | Reagovat

Nádherný konec, vážně moc podařené! :)

7 Kenzoo- Kenzoo- | Web | 30. června 2013 v 20:41 | Reagovat

Nemůžu si pomoct, ale strašně se mi líbí ten konec. :)
Respekt :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama