Doplň příběh

23. června 2013 v 14:55 | Ilon-Ká** |  Hry/pro ty kdo se nudí/
Ahoj,
jak se máte? Já dobře a proto jsem si pro Vás nachytala hru. Jmenuje se doplň příběh. Určitě tuhle hru všichni znáte, takže pravidla jen ve stručnosti. Já začnu příběh a vy ho postupně musíte doplňovat. Každý napíše zhruba odstaveček. Nejvíc 10 dlouhých vět. Můžete psát víckrát, ale ne po sobě. Můžete vymýšlet jakékoliv zápletky, bytosti, nebo věci. Je to jen na Vás a vaší fantazii. Takže začínáme.

Strašidlo

Už dlouho žiji v strašidelném zámku, kde se dějí divné věci. Nemyslím, jako že mi vrže postel, nebo tak něco, tahle je opravdové strašení. V noci z pod postele vylézají různé bytosti, stíny ožívají a hlasy se ozývají všude kolem mě. Na to jsem si už během těch patnácti let zvykla, ale tahle noc měla být vyjímečná.

Tak a teď vy. Už se těším, co vymyslíte
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nana Erruk Nana Erruk | Web | 23. června 2013 v 21:02 | Reagovat

ahoj,tak já tě beru. :)

2 Kerry > kerry-world.blog.cz Kerry > kerry-world.blog.cz | Web | 23. června 2013 v 21:27 | Reagovat

Ahoj :) Beru tě do affs.

3 Zoey Zoey | Web | 24. června 2013 v 16:22 | Reagovat

Byl totiž úplněk, a při úplňku se probouzejí úplně všechna strašidla a nestvůry, které žijí pod mojí postelí nebo za závěsem. Moc dobře jsem to věděla, a tak jsem si nasypala kolem postele kruh soli. Někde jsem četla, že to chrání proti strašidlům. Nebyla jsem si tím moc jistá, ale co.
Jako každý jiný večer jsem se navečeřela a šla dlouhou chodbou do mého pokoje. Ale přesně uprostřed jsem vyděšeně zaječela, z důvodu mě neznámého. Bylo mi, jako bych viděla něco strašného, a přitom jsem nic neviděla. To mi snad nasypala kuchařka něco do jídla, motala jsem se v myšlenkách a pak mi došlo, že večeři jsem si dělala sama. Uchichtla jsem se a pak se už jen bezvládně sesula k zemi. Za nohu mě popadlo několik ledových rukou s ostrými nehty a táhly mě někam do tmy.

Tak snad je to dobré :D

4 MAKY.OREL MAKY.OREL | E-mail | Web | 24. června 2013 v 16:32 | Reagovat

Dočista jsem ztratila vědomí a když jsem se probrala ležela jsem na studené zemi v místě, které jsem neznala, dočista pohlcená tmou. Nebylo vidět nic, nevěděla jsem zda je to místnost, zda jsem už venku. Jen jsem cítila něco, co připomínalo udusanou hlínu pod mýma rukama. Rozhlížela jsem se zběsile kolem dokola, ale moje oči nedokázaly prohlédnout byť jediný centimetr té husté tmy...

5 Yasuko-chán Yasuko-chán | Web | 24. června 2013 v 17:57 | Reagovat

Beru tě do aff:)
Jdu si tě zapsat:D

6 Verča Verča | Web | 24. června 2013 v 20:17 | Reagovat

Ahoj.
Zde - http://blogovsechzvirat.blog.cz/1306/omlouvam-se-za-neaktivitu.
Přečti si to děkuji.

7 Enna Enna | Web | 24. června 2013 v 20:50 | Reagovat

Měsíc svítil jasně, i když nebyl úplněk. Pronikl přes záclony a na podlahu házel podivné stíny. Na chodbě bouchly dveře. Už je to tady zas, Pomyslela jsem si. Vylezla jsem ze své postele a šla se podívat, kdo ruší můj klid tentokrát. Na chodbě nebylo nic a nikdo, takže jsem se vrátila zpět do pokoje. Najednou se zablesklo a já uviděla u okna stát temnou postavu. Pokračovalo to tak, jako vždycky v hororech, postava se přibližovala a já se nemohla pohnout. Postava zvedla ruku, jakoby mě chtěla uhodit a já jsem spadla k zemi jako podťatá. Pak jsem se probudila kdesi mezi oblaky, kde zůstanu nejspíš už navždy...

8 Mentoska :3* Mentoska :3* | 24. června 2013 v 20:50 | Reagovat

Slyšela jsem jen tlumené hlasy. Jako kdyby někdo mluvil za dveřmi, ale při tom jsem tu žádné dveře neviděla. Neviděla jsem nic. Cítila jsem jen děsnou zimu, která přicházela ze všech stran. Ozvala se ohlušující rána. I přes tlumení byla hodně hlasitá, tak že jsem se jí lekla. Ozval se jen podivný skřek a pak už bylo jen ticho. Bála jsem se. Slyším kroky. Někdo nebo něco jde sem. A já nevím, co se mnou chce dělat. Otevírají se dveře a já cítím, jak se mi svírá žaludek...

9 Enna Enna | Web | 25. června 2013 v 13:45 | Reagovat

Ahojky, na mém blogu je kontrola SB, zapiš se, jestli chceš ;)

10 Franch Franch | Web | 25. června 2013 v 13:55 | Reagovat

... Když byli dveře otevřené dokořán, dívala se na mne dvě žluto zelené svítivé oči. Naše pohledy se střetly. To cosi mne, ale asi nevidělo a otočilo se a pokračovalo dál chodbou. S čelem smáčeným od potu jsem si oddýchla a sesunula se na zem, myslela jsem, že tohle už je úplný konec. Pak se najednou ozval hlasitý a velmi bolestivý jekot z druhého konce chodby...

11 Yasuko-chán Yasuko-chán | Web | 25. června 2013 v 18:10 | Reagovat

Přesně tak, jdu do toho!:3
Miluju to a budu to dělat:3
děkuju za podporu, moc si toho vážím♥
_______

[3]: boží *0*

12 knihofil18 knihofil18 | Web | 25. června 2013 v 21:50 | Reagovat

Buch-buch. Buch-buch.
Srdce mi bije ako splašené. Otočím sa za seba... nič. Temnota je príliš hustá. Vytvára tajomný závoj, cez ktorý nevidno. Keby som len vedela, KTO tam je... možno by som tomu úbohému stvoreniu pomohla.
Keď v mysli sformulujem myšlienku, stuhnem.
Mala som tu byť sama, mala som tu byť sama, mala som tu byť sama, neustále si opakujem.
Ďalší výkrik pretne ticho. A potom nič...
Ticho ako smrť.
Pomaly sa pohnem tam, odkiaľ vychádzal výkrik. Váhavo prešľapujem a tuho zvieram lem svojích šiat. Potia sa mi ruky a sťažka dýcham. Som vydesená. Sama seba sa pýtam: Kto sa tu dostal? Kto potrebuje pomoc? OD KOHO potrebuje pomoc?
"Haló?" zavolám do noci trasľavým hlasom a ihneď sa za to preklínam.
Hlupaňa, hlupaňa, hlupaňa, hlupaňa!
Jakot, krik premieňajúci sa vo vzlyky.
A zrazu si uvedomím, že už viac nie je tma. Spln. Mesiac. Striebristé svetlo. Ibaže zlovestné.
Malé, päťročné dievča so zlatými lokňami ležiace na chladnej podlahe. Na tele šrámy a otvorené rany, sťaby ju napadlo zviera. Pozrie sa na mňa nezábudkovými očami, ktoré by mi mohli byť mojími vlastnými, vzlykne a čosi zamrmle.
"Kto si? Ako si sa dostala sem? Čo tu robíš?" vypálim viacej otázok. V duchu ďakujem bohu za to, že ma hlas nezradil a ostal pevný.
Malé dievča povie len jedno slovo. "Utekaj."
Mesiac začne svietiť ešte silnejšie. Vietor rozfúka oblaky a na malé dievča dopadne mesačný svit. V očiach zelený záblesk.
A potom -
- ticho pretne výkrik.
Výkrik nevinného prekliateho stvorenia meniaceho sa na nočnú obludu.
Utekám.

13 knihofil18 knihofil18 | Web | 25. června 2013 v 21:51 | Reagovat

[12]: Som sa trochu rozpísala, ups. :D

14 anikos anikos | E-mail | 1. srpna 2014 v 13:40 | Reagovat

. . .utíkam co mi nohy stačily ani se neohlížím, ale najednou mi něco říká otoč se, otočím se a zjistím, že jsem moc daleko a nemá cenu utíkat tak se zastavím. spoza stromu se ozývá pojď já omámená jdu . jsou to bludičky stále jdu a na jednou slyším vytí vlka vzpamatuju se a vidím trojhlavého vlka který jde po mě utíkám zpět k hradu ale je tam noční obluda jsem obklíčená nemá cenu utíkat ze všech stran jsou děsivé přízraky . . .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama