Významní- kapitola 9

7. května 2013 v 21:57 | Ilon-Ká** |  Významní
Ahoj,
konečně jsem se dokopala napsat další díl Významných. Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat Knihofilu18. Je to kvůli tomu, že u ní jsem si jistá, že to opravdu čte a taky proto, že mě velice inspiruje. Nevím, co k této kapitole dodat, ak se hned pusťte do čtení.
Kdyby si někdo nepamatoval, co se stalo v minulé kapitole, tak si jí můžete připomenout ZDE


Významní
Kapitola 9
Pohled: Vanessa



Když jsem se vzbudila, uvědomila jsem si, že ležím na posteli. Jak jsem se sem sakra dostala? Když jsem usínala, bylo to u dveří z naprostého vyčerpání. A teď jsem na posteli, přikrytá divnou smradlavou dekou. Vstala jsem a rozhlídla jsem se, jestli se tu náhodou něco nezměnilo. Jestli se třeba nestal zázrak a někdo nenechal omylem dveře otevřené. Bohužel ne.

Ale na stole byl talíř s jídlem a dokonce i sklenice vody. Teda jestli se tomu dá říkat voda. Bylo to už trochu nahnědlý, ale já měla takovou žízeň, že mi to nevadilo a vypila jsem to celý najednou. Podívala jsem se na jídlo. Měla to být nejspíš nějaká omáčka s rýži. Teď to spíše vypadalo jako šlichta pro prasata. Hlasitě mi zakručelo v břiše. Tak to aspoň ochutnám a uvidím. Nabrala jsem si lžíci toho hnusu a opatrně si to dala do pusy. Hned jsem to vyflusla. Bylo to tak odporný, že to nejde ani slovy popsat. Radši jsem si šla zase lehnout.

Doufala jsem, že třeba ten hlad zaspím. Ale spánek nepřicházel. Jen jsem tam ležela a přemýšlela nad událostmi minulých dnů. Měla jsem z tohoto domu odejít hned, jak to bylo možné. Teď tady, ve vezení, za svojí blbost platím. Možná by bylo lepší, kdybych neodešla ani z našeho domu. Měla jsem dál být ve škole za čarodějnici, ale aspoň by se mě nikdo nesnažil zabít. Mohla jsem být v klidu, mít přísun dobrého jídla a lásku rodičů. Ale v hlavě se mi ozval hlásek, možná to bylo moje podvědomí, nebo někdo se sourozenců co já vím. Hlásek řekl jenom jedinou větu. Nelituj věcí co jsi udělala, jdi za svým srdcem a poslouchej instinkt. Proč mi všichni říkají takové tajemné věci? Kdo to má všechno luštit? Už mě z těch tajemství a záhad bolí hlava. Jsem psychicky na dně a potřebovala bych psychiatra.

Z mým myšlenek mě vytrhlo otevření dveří. Děsně zavrzaly a za nimi se po chvíli objevil ten chlap, kterému jsem nemohla číst myšlenky, ten který mě pronásledoval. Vešel do místnosti a zabouchl za sebou dveře. Vypadal velice namyšleně a sebevědomě. Na tváři se mu objevil škodolibý úsměv.

,, Tohle si nečekala ty malá stvůro co?" vyštěkl na mě.
Tohle mě docela vytočilo, protože jsem nebyla žádná stvůra, to je spíš on, ale nemohla jsem se nechat naštvat. Vím, že mu jde o to, aby mě vyprovokoval. Tak jsem ho záměrně ignorovala.
,, Odpověz, když s tebou mluvím!!" zakřičel.
Musí na mě tak ječet? Tahle místnost je tak malá, že bych ho slyšela i kdyby šeptal a byl na druhém konci místnosti. Muž se ke mě přibližoval. A vypadal, jako že mi chce něco udělat. Radši jsem mu odpověděla.
,, Dobrý den, tohle jsem opravdu nečekala. Měli jste to skvěle naplánovaný a tvůj komplic umí skvěle maskovat své myšlenky. A taky by mě zajímalo, proč tobě je nedokážu přečíst vůbec." pronesla jsem svoji řeč. Myslím, že byla celkem působivá, kdyby se nenaštval ještě víc.
,, Jak si dovoluješ se mě na něco vyptávat? Ty, která je teď úplně na dně a je podřízená mojí vůli. Tady se budu ptát já a ty budeš odpovídat. A jestli ne, tak se ti stane něco moc ošklivého. Je ti to jasný?" řekl už klidnějším hlasem.
,, Je mi to jasný." odpověděla jsem, nehodlala jsem nic riskovat.
,, Takže, jak jsi už ve vlaku zjistila, že jsem zlý a sleduji tě?" zeptal se.
,, To bylo celkem jednoduchý. Za prvé jsem vám nemohla přečíst myšlenky a to se mi ještě nikdy nestalo a za druhé jste byl celý v černým. A muži co chodí celý v černým jsou většinou nějací vyšinutí magoři. To mám z televize, kdybyste se ptal." odpověděla jsem klidným hlasem. Divila jsem se, jak to že vůbec dokážu mluvit. Hrdlo jsem měla sevřený strachem.
,, Podle černého oblečení, jasně. Tak dál. Kam cestuješ?"
,, Vlastně nikam. Chtěla jsem jen objevovat svět a poznat krásu naší země." Nevím, jestli mi tohle uvěří, ale napůl to je pravda.
,, Myslíš si, že jsem úplně blbý? Že nepoznám, když lžeš?" vyštěkl zase.

A potom se na mě vrhl. Bylo to tak nečekaný, že jsem nestihla nijak zareagovat. Chytil mě za ruce, které mi zkroutil za záda. Děsně to bolelo a nemohla jsem se vůbec hnout. Potom mi podkopl nohy. Neměla jsem se čeho zachytit, padla jsem rovnou na obličej na tu strašně tvrdou zem.

Bolelo to jako čert. kolem hlavy mi lítali hvězdičky a než jsem se zcela probrala, seděla jsem přivázána na židličce u stolu. Měla jsem přivázané ruce i nohy a nemohla jsem se vůbec hnout. Bylo to velice nepohodlné a k tomu jsem ještě cítila, že mi z hlavy teče krev. A můž v černým taky odešel, to nevěstilo nic dobrého. Jestli tady neumřu, tak jsem dobrá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Angela Angela | Web | 8. května 2013 v 11:36 | Reagovat

Chudák Vanessa, zmetek jeden, nemusí s ní takhle zacházet... Napsala jsi to hezky, jsem zvědavá, jak se to posune dál. :-)

2 Franch Franch | Web | 8. května 2013 v 11:37 | Reagovat

Je to hezké, pádim si přečíst ostatní kapitoli- co jsem nečetla :D

3 Adul Adul | E-mail | Web | 8. května 2013 v 12:51 | Reagovat

Vážně by mě zajímalo,co je ten chlap zač! :O Moc pěkná kapitola ;)

4 Renda♥ Renda♥ | Web | 8. května 2013 v 13:25 | Reagovat

hezké, ale trochu smutné :(

5 Clarush* Clarush* | Web | 8. května 2013 v 13:56 | Reagovat

Pěkná kapitolka :D Honem další :)

6 Kenzoo- Kenzoo- | Web | 9. května 2013 v 17:42 | Reagovat

Krásná kapitola :'3
Máš u mě obdiv :')

7 Renda♥ Renda♥ | Web | 9. května 2013 v 17:44 | Reagovat

http://renaninan.blog.cz/1305/
prosim-o-netradicni-hlasy#komentare
Prosím mrkněte se :)

8 Ana Syringa Ana Syringa | Web | 10. května 2013 v 19:52 | Reagovat

Ďakujem za venovanie. Blimey, už zasa mi blbne bloglovin, pretože mi neukazoval Významných, ale som sa o nich dozvedela až z tvojho komentáru (za ktorý mimochodom ďakujem, veľmi ma potešil). Hlúpy bloglovin!
A jéj... čakanie sa vyplatilo! Kapitola krásna, zo začiatku tajomná. Páči sa mi, ako si sa vyhrala s atmosférou a ako sa to napätie zväčšovalo a na konci - bác! Tý jo, taký oseknutý koniec som nečakala. Na jednej strane ako čiteteľ ich nemám rada, pretože sa chcem dozvedieť, čo sa stalo a som zvedavá, ale sama ich rada píšem ukončujem kapitoly otvorene, alebo tam dám nejaký zvrat či záhadu.
Trikrát hurá pre Významných, ďakujem ti za ich napísanie. :) Tú poviedku mám strašne rada...
Sakra, len ten bloglovin. :D

9 kačaba kačaba | E-mail | Web | 11. května 2013 v 14:23 | Reagovat

Vůbec si už nepamatuji, co bylo v předchozích kapitolách.. musím si najít chvilku, abych si to přečetla všechno znovu.. ať jsem pořádně v obraze

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama