Poloviční smrt

13. března 2013 v 19:19
Ahoj, promiňte, že jsem nic nepřidávala. Nestíhám, ale teď... Bingo. Napsala jsem pro vás tu strašidelnou povídku. Někteří z vás, si přály strašidelnou jednorázevku. Tak tady ji máte. Je pro Vás, tak si ji užijte a doufám, že se Vám bude líbit.


Teď, když na to vzpomínám, tak mi to zas tak strašné nepřipadá. Právě naopak, myslím, že jsem měla docela štěstí. Kdyby nebylo toho soudného dne, asi bych byla navždy tou šedou myší, co se nikam neprobojuje. Ale naskytla se mi možnost o které se mi ani nesnilo. V té době mi to ovšem tak nepřipadalo. Myslela jsem, že i smrt by byla horší než tohle. Myslela jsem, že nic horšího neexistuje a že tohle všechno budu nenávidět. Je absurdní jak se to změnilo. Teď svůj život miluji a nevím co bych si bez něj počala. Sice to má pár nevýhod jako například občas zabít pár lidí, ale na to si za pár století zvyknete.

Asi se divíte o čem to tady mluvím. Řeknu vám tedy můj příběh a řeknu vám, že se vám líbit nebude. Nemá žádný krasný konec. Jen pár věcí na začátek. Jmenuji se Gerge. V té době mi bylo krásných 17 a byla jsem hodně naivní. Teď mi je... Vlastně ani nevím... Po 5 tisících jsem to přestala počítat. Když se to stalo byla zima, obrovská zima, kdy už se ani kvůli sněhu a mrazu nechodilo do školy. To je asi všechno co potřebujete vědět.

Jak už jsem řekla, byla krutá zima a my měli prázdniny. Už to byl pátý den, kdy jen pořád sněžilo a sněžilo. Seděla jsem za oknem a pozorovala vločky sněhu jak dopadají na zem a tvoří další vrstvu už v tak vysokém sněhu. Děsně jsem se nudila. Už mě ani počítač nebavil a to už je co říct. V domě bylo dokonale uklizena, takže jsem ani nemohla uklízet. A nejhorší bylo, že jsem tu byla sama. Rodiče byli v práci a všichni kamarádi jeli na hory.

V hlavě se mi mihl dokonalý nápad. Půjdu se projít ven. Proč mě to nenapadlo dřív? Když se teple obleču a pořádně se obuji, tak by to neměl být problém. Nechám mamce vzkaz na stole, že jsem se šla projít a hotovo. Ale zase na druhou stranu, sněžilo tak hustě, že stěží bylo vidět na krok dopředu. Mohla bych se lehce ztratit. Chvíli jsem na d tím ještě přemýšlela, ale nakonec jsem usoudila, že malá procházka mě nezabije. Kdybych jen tehdy věděla, jak daleko jsem byla od pravdy...

Šla jsem se teple obléct. Vzala jsem si dvě mikiny a teplý ponožky, aby mi nezmrzly prstíky. Vzala jsem si vysoký kozačky v kterých se pomalu nedalo chodit. Ale byli nejteplejší, co jsem měla. To byla asi chyba. Nemohla jsem v nich totiž utíkat, ale pochybuji, že by mi to pomohlo.

Vyšla jsem ven a ovanul mě ledový vítr. Možná to nebyl zase až tak dobrý nápad jít ven. Ale když už jsem se oblíkla tak se aspoň trochu projdu. Snažila jsem se jít po trochu vyšlapaných cestičkách, ale to bylo docela složitý, protože nikomu se nechtělo ven a tudíž to neměl kdo vyšlapat. Tak jsem se, ani nevím jak, ocitla uprostřed opuštěné továrny. O továrně se toho vědělo jen málo. Zavřela se už před více než dvaceti lety a teď tam nikdo není. Ale šířilo se tu zvěsti o tom, že tam straší. Nikdo tomu pořádně nevěřil, ale přesto se jí všichni vyhýbali.

Chtěla jsem továrnu opustit, ale nevěděla jsem kudy se odtud dostat. Chodila jsem čím dál rychleji až jsem běžela. Ale pořád jsem běhala v kruhu. Začala jsem zmatkovat. Představovala jsem si, jak mě teď někdo zabije. Začala jsem se rychle otáčet a snažila se odhalit, jestli tu nikdo není.

Najedou jsem za sebou uslyšela šramot. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. Myslela jsem si, že se mi to zdálo. Zamnou se znovu ozval nějaký šramot, ale tentokrát to znělo blíž. Zkoušela jsem najít důvod tohoto zvuku, ale nic jsem neviděla. A teď jsem udělala docela kravinu. Začala jsem křičet.

Nevím, proč jsem křičela, ale strašně jsem se bála. Bála jsem se že umřu. A nebyla jsem daleko od pravdy. Zase jsem uslyšela ten šramot, zase o kousek blíž. Už jsem se ani neohlížela. Věděla jsem, že nic neuvidím. Šramot se pomalu, ale jistě přibližoval a já začala myslet na rodinu. Co si beze mě počnou?

Když už byl strůjce šramotu skoro u mě, začala jsem křičet ještě víc a začala jsem utíkat. Nevěděla jsem kam běžím, ale věděla jsem, že neběžím dost rychle. Šramot se přibližoval. Najednou mě něco prudce narazilo do zad. Odlítla jsem dobrých pět metrů dopředu. Narazila jsem do zdi a z hlavy mi tekla krev. Zvedla jsem se a snažila se postavit.

Ale nade mnou se někdo nakláněl. Nějaký chlapík. Vypadal docela nebezpečně a měl kolem pusy krev. První co mě v té chvíli napadlo bylo Upír. Četla jsem Twilight sagu, Poslední upír a pár dalších knížek, abych ho okamžitě poznala.
Už jsem zase stála na nohách a prosmýkla jsem se kolem něho. Věděla jsem, že nemám šanci.Že si semnou jen hraje a až ho to přestane bavit, že mě na místě zabije. Ale pud sebezáchovy byl silnější. Začala jsem utíkat.

V běhu jsem zase do něčeho narazila. Ten sníh mi vážně moc nepomáhal. Vstala jsem a zjistila jsem, že jsem narazila do upíra. Vypadal už docela naštvaně a... Hladově.
Naklonil se nademě a pošeptal mi: ,,Neboj se, nebude to moc bolet." A potom se mi zakousl do krku. Začala jsem řvát bolestí, kopala jsem kolem sebe a snažila se vyprostit, ale on byl moc silný a mě rychle opouštěly síly.
Už jsem cítila, že můj život je na vlásku. Už jsem pár hltů mé krve a už tady nebudu, ale najednou stisk povolil. Vůbec nevím co se tam přesně v tu dobu stalo. Už jsem tam nebyla. Ponořila jsem se do tmy, z které jsem se vynořila až jako nový krvelačný upír!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pitbull-music pitbull-music | Web | 13. března 2013 v 19:24 | Reagovat

pekný desing

2 Kenzoo- Kenzoo- | Web | 13. března 2013 v 19:24 | Reagovat

Strašně se ti to povedlo :O:)

3 Mona Mona | Web | 13. března 2013 v 22:17 | Reagovat

Jo, dobrý příběh :D no víc než dobrý mě se to líbí :D

4 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 14. března 2013 v 13:07 | Reagovat

No tak zase upíři, že:D Ne neber to jako kritiku. Není to ona. Mě se líbí jak je to psáno jen téma už mi připadá tak neskutečně vyžilé odrbané, že bych se divila, kdyby šlo napsat ještě něco originálního.
A co se týče strašidelnosti, asi bych to za strašidlný mnoho nepovažovala, spíš trochu naivní. Myšlenko, že dívka v příběhu je naivní:)

5 Angela Angela | E-mail | Web | 14. března 2013 v 13:48 | Reagovat

Wow! Krásná jednorázovka! :D Hrozně moc se mi líbila, povedla se ti. :-) Klidně bych uvítala i pokračování... :-D Je pravda, že toto téma už je takové hodně používané, ale vybrali jsme si to, tak co. :D

6 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 14. března 2013 v 14:30 | Reagovat

Mne sa to páči... kníh je možno habadej s upírmi, ale mám pocit, že z poviedok začínajú miznúť a proti ním nič nemám. :)

7 hranicefantazie hranicefantazie | Web | 14. března 2013 v 15:12 | Reagovat

Docela dobrý příběh. Jen ten začátek mi neseděl. Ta upírka byla 5 tisíc let stará a když se změnila, tak to bylo v naší době. Opravdu si myslíš, že tady za tu dobu ještě budeme? Kdyby to bylo sto let, tak OK, ale tohle už je podle mě přehánění.

8 tina tina | Web | 14. března 2013 v 16:13 | Reagovat

Paráda :D toto sa mi veľmi páčilo, ty máš proste talent !! Muselo to veľmi bolieť a aj ja by som začala kričať :) Napíš ešte nejakú

9 *KiSa* *KiSa* | Web | 14. března 2013 v 16:36 | Reagovat

Úžasné *-* tá poviedka je dokonalá veľmi sa ti podarila. Upírov milujem ale zažiť by som to asi nechcela :D 8-O

10 Vicky Vicky | Web | 14. března 2013 v 18:07 | Reagovat

Vampires again :-D
Tyjo, fakt dobré! Líbí se mi styl, jakým jsi jednorázovku napsala a i to, jak se vyvíjela. ;-) Moc pěkné, palce nahoře. :D

11 Sherly Sherly | Web | 14. března 2013 v 18:30 | Reagovat

zase upíři:D Ale moc pěkný.

12 kačaba kačaba | E-mail | Web | 14. března 2013 v 18:37 | Reagovat

pěkný příběh..:) ale už jsem těch upírů nabažená až dost..:D

13 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 15. března 2013 v 14:15 | Reagovat

Díky všem... Nic jiného, než upíři mě nenapadlo, takže promiňte... :-)

14 Renda♥ Renda♥ | Web | 15. března 2013 v 14:26 | Reagovat

hezká :)

15 weilyn weilyn | Web | 15. března 2013 v 14:37 | Reagovat

Tak to je pěkné :-)

16 me-a-n-d-you me-a-n-d-you | E-mail | Web | 15. března 2013 v 16:46 | Reagovat

Je to dokonalé! :O přesně tohle zbožňuju :) A děkuju za věnování :D

17 Jane Jane | Web | 15. března 2013 v 18:49 | Reagovat

Moc povedené!!! :))
Jinak...chci ti říct že na blogu už jsem zpět :))

18 Bloom Maddisonová Bloom Maddisonová | Web | 16. března 2013 v 11:35 | Reagovat

Ahoj
na mém blogu je důležitá zpráva.:-(
Jinak pěkný článek! :D

19 Sajmon Sajmon | Web | 17. března 2013 v 9:52 | Reagovat

Dokonalost sama  ^_^

20 Allia Tride Allia Tride | E-mail | Web | 17. března 2013 v 21:01 | Reagovat

Upíry zrovna nežeru, vlastně je nenávidím, ale i tak pěkné! :-D  ;-)  :-)  8-)

21 Enna Enna | Web | 19. března 2013 v 17:36 | Reagovat

Jasně,proč ne, mě se to líbilo!Upíři a nadpřirozeno vůbec jsou moje,takže super.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama