Významní- Kapitola 2

5. ledna 2013 v 20:30 |  Významní
Promiňte, že jsem tak dlouho nepřidala žádnou kapitolu. Tahle byla taky napsaná ve spěchu, ale přísahám, že příští kapitola už bude doufám dobrá. :-)
Významní
kapitola 2
pohled: Vanessa

Byla jsem na divném místě. Stála jsem na útese a pode mnou bylo nádherné moře. Rozhlídla jsem se kolem a uviděla nádhernou krajinu. Takovou už někde jinde nenajdete. Rostli tu rostliny všeho druhy, ptáčci zpívaly veselé písně a zvířátka vypadaly jinak. Byly mírumilovnější a vypadaly zdravěji. A uprostřed tohoto skvostu stála jeskyně. Obrovská černá jeskyně. Kazila toto mírumilovné místo. Něco mě táhlo k jeskyni. Šla jsem k jeskyni a ucítila jsem na nohách lehký dotyk trávy. Když jsem se na ně podívala, zjistila jsem že nemám boty. Na sobě jsem měla jen lehké letní šaty. Zasmála jsem se tomu. Když jsem se dostala k jeskyni, najednou se ochladilo a už se mi nechtěla smát. Cítila jsem se divně. Nechtěla jsem jít dovnitř jeskyně, ale něco mě nutilo, nějaká temná síla. Začínala jsem se bát. Jeskyně by tu neměla co dělat. Cítila jsem z ní zlo. Vešla jsem dovnitř a strnula jsem. Dívala jsem se na ten nejhezčí kámen na světě. Stál na kamenným podstavci a rudě zářil. Přiblížila jsem se k němu a chtěla jsem se ho dotknou. Najednou jsem se ho potřebovala dotknout. Cítila jsem veliký nutkání a v hlavě se mi ozval hlas. Duněl mi v hlavě a já jsem mu nerozuměla ani slovo. Ale při těch slovech jsem cítila nekonečnou hrůzu. Roztřásly se mi kolena a já upadla. Najednou jsem ucítila ostrou bolest v hlavě. Bolest byla nesnesitelná a já nevěděla jak dlouho to vydržím. Ještě chvíli a umřu. Cítila jsem to.

Zazvonil budík a já leknutím vyskočila z postele a bouchla jsem se do hlavy. Uvědomila jsem si, že to byl jen sen. Strašný sen, ale cítila jsem jako by to byla zároveň pravda. Že to nebyl jen obyčejný sen, ale nějaké varování. Snažila jsem se zapomenout.
Šla jsem do kuchyně jako v mrákotách. Udělala jsem si snídani a nachystala jsem si věci do školy. Celou cestu jsem musela být jak náměsíčná. Nemohla jsem přestat myslet na ten úžasný kámen. Probrala jsem se až když jsem dorazila do školy. Tam si musím dávat bacha. Hodně lidí, vlastně celá škola, mě nemá ráda. Snaží se mi dělat naschvály, ale já mám jednu výhodu. Vidím jejich nápady v hlavě. Ale někdy jsem tak zasněná, že je nevnímám a oni toho dokážou zneužít.

Když jsem vstoupila do dveří, ucítila jsem na sobě všechny oči okolo. Šla jsem chodbou jako by se nic nedělo. Slyšela jsem kolem sebe nadávky typu: ,, Ta blbá čarodějnice, měli by ji normálně upálit." nebo ,, Ona ještě neumřela? Škoda."
Nemohla jsem s tím nic dělat, ale ani jsem nechtěla.

V třídě jsem si nachystala věci na vyučování a opakovala jsem si učivo. Snažila jsem se být dobrá ve škole, protože bych se chtěla jednou stát právničkou. Můj talent by mi v tom hodně pomohl a já bych neposlala do vězení nikoho nevinného. Znenadání jsem z chodby uslyšela výkřik. V myšlenkách jsem uviděla malého kluka jak leží u skříněk a kluci z vyšších ročníků do něj kopou. Chtěla jsem to vypnout. Ale pořád jsem viděla obličej toho chlapečka. Byl tak smutný a rezignovaný, jako by už neexistovala žádná naděje. Chtěla jsem mu pomoct, ale nemohla jsem. Lidi by pojali podezření a kvůli tomu nesnáším svůj dar. Na co mi je když mu nemůžu pomoct?

Po škole jsem se vydala domů. Nechodila jsem na obědy ani do žádných kroužků. Přecházela jsem přes přechod a uviděla jsem černé auto, které vydíte jen v televizi když hrají Bonda. Podívala jsem se do očí řidiče. A to byla chyba. Největší chyba mého života. On mě poznal. A vyslal svému spolujezdícímu myšlenku. Myšlenku, která mi změnila život od základů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vero Vero | Web | 5. ledna 2013 v 22:07 | Reagovat

Je to dobrý :) !

2 Boboo Boboo | 6. ledna 2013 v 11:46 | Reagovat

Super.:)

3 me-a-n-d-you me-a-n-d-you | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 13:03 | Reagovat

Končí to celkem napínevě. Jsem zvědavá jak se to bude vyvíjet! :))

4 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 21. února 2013 v 9:58 | Reagovat

"Myšlenku, která mi změnila život od základů." Pěkné zakončení, ta poslední věta mě utvrdila, když se ještě malinko zdokonalíš v tom a a nebudeš tak opakovat slova, tak s tebe jednou bude pro hodně lidé velká konkurence. Umíš skloubit tajemno a rutinu života a kapitola, která by takto o domově byla nudná je v tvé podání pěkné a zkombinovaná s napínavostí. Myslím, že "Bond chlapíci" (představuju si ty dráty v uších a černé brýle:D) budou ti druzí, ti co chtěj Nadaný zničit, ti Významní že? Doufám, že jsem to nepopletla byla jsem bez tohohle příběhu dlouho:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama