Vánoční soutěž- vítěz

22. prosince 2012 v 20:48
Tohle je vítězný příběh od Berry* Lettysen´s. Měla zadaný téma Zmezlý oheň. Podle mě je to nejslepší práce, ale zhodnoťte to sami.

Do tváře mi svítí Měsíc. Jeto to poslední, co mohu cítit, svit Měsíce. Tak absurdní věc. Klidně bych mohl cítit cokoliv jiného, ale já si vybral tohle. Vlastně nevybral. Nechtěl jsem tu být a nechci.
Kdybych si mohl vybrat utekl bych, vrátil bych se k Lori. Jenže já pitomec se nechal nachytat a přišel tím o všechno.
Zdrženlivě kráčím vstříc tomu, co jsem si vybral. Jdu po točivé cestě a bedlivě sleduji okolí. Neděje se nic neobvyklého. Pohled mi utkví na zbytku zdi, který je pokryt neuvěřitelně složitými a překrásnými vzory. Spletité spirály světélkovaly všemi odstíny modré, sem tam zazářila i světle fialová. Udiveně na spirálovitý vzor hledím a přemýšlím, kdo mohl vytvořit takovou krásu. V Monarchii snad jen ruka anděla. Andělé neexistují a i kdyby ano tohle nemůže být jejich dílo. Už jen protože se rozvalina nachází na místě, z nějž přímo srší bezcitnost, zloba a chamtivost.
Hlubokým povzdechem rozrážím tíživé ticho nadcházející události.
Kéž bych tak věděl o, co jde. Kéž bych se nenechal přemluvit, kéž bych nebyl pitomec. Jsem pitomec, už jen proto, že se nacházím zde. Ze srdce si přeji, abych měl za sebou všechno rychle a bezbolestně. To je bohužel jen zbožné přání.
Začínám zpomalovat, začínám se bát. Bojím se oprávněně. Krev mi tuhne v žilách, nohy mi těžknou. Dýchá se mi stále hůř a hůř. Okolí se mi začíná točit z nedostatku kyslíku. Mihotavé světlo spirál se pomalu vytrácí.
Prásk! Něco mi odmrští po zádech za zeď. Ztěžka se zvedám z cesty a pozoruji velkou modrou záři několik metrů přede mnou. Záře vypadá, jako oheň, dokonce se i tak mihotá. Rozbíhám se k modré záři.
Zastavuji těsně před ní a zírám. Doopravdy to je oheň, co hoří modře. Bezmyšlenkovitě zvedám ruku a dotýkám se plamenů. Nejsou hřejivé ani horké, jsou ledové. Modré a ledové. Plameny mi olizují dlaň a prsty. Pociťuji chlad po celém těle. Oheň se zvětšuje. Dlaň se mi bolestně rozpálí mrazem, trhnutím ji vytahuji z ohně.
Prohlížím si dlaň, abych se ujistil, že není popálená. Přímo před mýma očima se mi na ní od konečků prstů rychle rozšiřují totožné spirály s těmi, co jsou na rozvalině. Dokonce i stejně světélkují. Šíří se mi po celé paži až k ramenu, kde mizí pod trikem. Strhnu si ho a zděšeně sleduji, jak se mi spirály zjevují na hrudi, odkud se točí třemi různými směry. Jedny směřují přes krk k obličeji a na záda, druhé k levačce a třetí přes hruď k břichu. Začíná to příšerně pálit. Obejmu se rukama a padám v tíživé agónii na kolena.
Pomalu se stávám součástí toho ohně. Zmrzlého ohně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ana "Knihofil18" Syringa Ana "Knihofil18" Syringa | Web | 22. prosince 2012 v 21:11 | Reagovat

Čítala som to na Berryinom blogu. :) Naozaj krásna poviedka... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama