Prosinec 2012

Šťastný nový rok

31. prosince 2012 v 16:57
Máme tu Silvestr a s ním i Nový rok. Takže všem bych chtěla popřát všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví, úspěchů,...
Doufám, že si Silvestr užijete a moc se neopijejte :-)

Moje předsevzetí na Nový rok:
Blogové:
1. Chtěla bych napsat Významní
2. Napsat i ostatní díly od Nadané
3. Zkusit napsat víc básniček
4. Každý pátek přidat článek do Deníčku (To si myslím nebude až tak těžký)
5. Psát i jednorázovky(s tím mám velký problém)

Osobní:
1. Začít cvičit(říkám si to každý rok, ale nikdy to nesplním)
2. Mít co nejlepší výsledky ve škole
3. Dostat se na gymnázium
4. A ještě nějaký ty tajný přání :-)

Vlastní tvorba

Stromy

29. prosince 2012 v 21:19 Básně
Toto je můj první pokus o básničku. Vím, že mi ty slabiky moc nevychází, ale aspoň jsem se snažila.

Stromy
V lese klidně stojí,
roste na nich chvojí.
V každém ročním období,
žijí si tam v soudobí.

Ale když přijdou lidi,
Všechny stromy zbyji.
Spotřebuji to na něco,
a použijí na kdeco.

Přírodu to ničí,
a stromy na nás křičí.
Nemůžete nás nechat být,
když můžete všechno mýt.

Překvapení

29. prosince 2012 v 16:03

Ahojky, mám pro vás takový malý překvapení. Sice jsem to měla naplánovaný až po novém roce, ale to nevadí.
Takže jde o to, že teď budu psát takovou povídku. Jmenuje se to Nadaná a je to rozděleny na 3 díly. Významní, Odhalení, Kámen moci. První díl je Významný.
teď vám napíšu o čem to je a vy mi potom můžete říct, jestli chcete,abych to rozjela, nebo bych se na to měla vyprdnout :-)
Obsah:
Vanessa umí číst myšlenky. Ostatní si kvůli tomu začnou myslet, že je čarodějnice a Vanessu odsuzují. Vanessa je osamělá a snaží se svoji moc ovládnout. Po čase zjistí, že je jedna z Nadaných a že někde jsou ještě dvě další děti s podoubnou mocí. Vanessu se někdo snaží zabít a proto se rozhodne vydat se najít zbylé dvě děti. Po cestě se dozvídá, že ti co se ji snaží zabít, jsou Významní. Významní se snaží nadaný zabít a získat jejich moc, aby mohly ovládat celý svět. Kdyby tuto moc získaly, celý svět by se ocitl v chaosu. Nadaní se tomu snaží zabránit, ale neví jestli na to mají dostatek síly. Naštěstí Vanessa má ještě jednu schopnost s kterou možná dokážou Významný zabít.

Dárečky

28. prosince 2012 v 18:32 Deníček
Ahojky,
jaký jste měli Vánoce?? Já suprový, ale letos byla nějaká divná atmosféra. Co míváte na večeři? My musíme mít kapra. Ale já ho nejím, tak mi mamka letos osmažila řízek. Potom jsme šli ke stromečku a museli říct básničku, nebo něco zazpívat. Já zazpívala Nesem vám noviny. Na nic jiného jsem si totiž zrovna nevzpomněla. Až odříkaly všichni, vzali jsme si dárečky a rozbalovali. Já jsem dostala nový notebook, ale je tady windows 8 a vůbec s tím neumím. Dál jsem dostala oblečení, nějaký šperky a 5 naušnice. Od svého kluka jsem dostala úžasný náhrdelník se srdíčkem. Já jsem mu koupila voňavku playboy. Strašně si ji přál.
Po rozbalení dárků, jsme se všichni dívaly na pohádky. Já se strašně ráda dívám na pohádky. Vím, že jsem na to velká, ale pořád se u toho dokážu pořádně zasmát.
Spát jsme šli asi kolem 11:30. Ale já byla tak ráda z toho notebooku, že jsem nemohla vůbec spát. Druhý den jsem na něm strávila celý odpoledne a večer.
A jak jste trávily Vánoce vy?? Doufám, že jste si je všichni užily a nikomu se nic nestalo. :-)

Nový design

25. prosince 2012 v 13:52
Ahojky, jak jste si určitě všimly, změnila jsem design. Jak se vám líbí? Podle mě je teď o hodně hezčí. Potřebovalo to změnu.... :-) Kdyby se vám nelíbil, napište prosím co se vám přesně nelíbí a jak by se to dalo vylepšit. Podle pořadavků, design můžu ještě poupravit. :-)

Vánoce

23. prosince 2012 v 17:37
Ahojky, zítra jsou Vánoce. Už se táák těším. Zítra asi nestihnu jít na blog, tak bych vám chtěla popřád už dnes.
Mnoho štěstí
v kouzlu vánoc,
v záři světel stromečku,
ať zdraví, láska a klid,
zavítají
i do Vašeho domečku.
Lásku, radost na Vánoce,
také štěstí v novém roce.
Ať Vás láska stále hřeje,
z upřímného srdce přeje...
Všechno nej Vaše Ilon-Ká**

6 část- Bolest

23. prosince 2012 v 16:11
Ráno jsem se vzbudila plná radosti. Odpoledne konečně uvidím Jaka. Musím přežít jen dopoledne. Vstala jsem a šla do kuchyně. V kuchyni seděla teta s otcem. Hezky jsem je pozdravila a šla si najít něco k snídani. Během jídla jsem přemýšlela, co budeme s Jakem dělat. Nic mě nenapadlo. třeba něco vymyslí on. Po snídani jsem šla do pokeje, že si budu číst. Ale asi po pěti minutách jsem zjistila, že jen tupě zírám na stránky a přemýšlím nad Jakem.
Najednou někdo zaťukal a bez vyzvání vtrhl do mého pokoje. Byl to John.
,, Co tu děláš?" zeptala jsem se s předstíraným klidem.
Neodpověděl, ale šel za mnou a agresivně mě začal líbat. Snažila jsem se ho odstrčit, ale byl moc silný. Pokoušel se mi strčit jazyk do úst, ale já jsem nechtěla. Jen co mi ho strčil do úst, pořádně jsem ho kousla. Konečně se ode mě odtrhl. Mračil se na mě.
,, Co to dělaš?" zeptal se.
,, Já jsem se s tebou rozešla a tak nemáš právo mě tady obtěžovat. Okamžitě vypadni z mého pokoje." zařvala jsem na něho.
On se jen usmál. Najednou jsem ucítila ostrou bolest na hlavě. Začernilo se mi před očima a potom si už nic nepamatuji.
.
.
.
Když jsem se probrala, nemohla jsem si vzpomennout co se stalo. Nevěděla jsem kde jsem a tak jsem se začala ošívat. Zjistila jsem, že mám spoutaný ruce a nohy. Ležela jsem na studené zemi a na sobě měla jen spodní prádlo. Hlavou mi bleskla vzpomínka na to, že mě někdo praštil. John. Jak mi to mohl udělat? A proč jsem jen ve spodním prádle? Doufám, že mě nikdo neznásilnil. Začala jsem brečet. Brečela jsem beznadějí. Nevěděla jsem kde jsem, ani co se semnou stane.

Vánoční soutěž- vítěz

22. prosince 2012 v 20:48
Tohle je vítězný příběh od Berry* Lettysen´s. Měla zadaný téma Zmezlý oheň. Podle mě je to nejslepší práce, ale zhodnoťte to sami.

Do tváře mi svítí Měsíc. Jeto to poslední, co mohu cítit, svit Měsíce. Tak absurdní věc. Klidně bych mohl cítit cokoliv jiného, ale já si vybral tohle. Vlastně nevybral. Nechtěl jsem tu být a nechci.
Kdybych si mohl vybrat utekl bych, vrátil bych se k Lori. Jenže já pitomec se nechal nachytat a přišel tím o všechno.
Zdrženlivě kráčím vstříc tomu, co jsem si vybral. Jdu po točivé cestě a bedlivě sleduji okolí. Neděje se nic neobvyklého. Pohled mi utkví na zbytku zdi, který je pokryt neuvěřitelně složitými a překrásnými vzory. Spletité spirály světélkovaly všemi odstíny modré, sem tam zazářila i světle fialová. Udiveně na spirálovitý vzor hledím a přemýšlím, kdo mohl vytvořit takovou krásu. V Monarchii snad jen ruka anděla. Andělé neexistují a i kdyby ano tohle nemůže být jejich dílo. Už jen protože se rozvalina nachází na místě, z nějž přímo srší bezcitnost, zloba a chamtivost.
Hlubokým povzdechem rozrážím tíživé ticho nadcházející události.
Kéž bych tak věděl o, co jde. Kéž bych se nenechal přemluvit, kéž bych nebyl pitomec. Jsem pitomec, už jen proto, že se nacházím zde. Ze srdce si přeji, abych měl za sebou všechno rychle a bezbolestně. To je bohužel jen zbožné přání.
Začínám zpomalovat, začínám se bát. Bojím se oprávněně. Krev mi tuhne v žilách, nohy mi těžknou. Dýchá se mi stále hůř a hůř. Okolí se mi začíná točit z nedostatku kyslíku. Mihotavé světlo spirál se pomalu vytrácí.
Prásk! Něco mi odmrští po zádech za zeď. Ztěžka se zvedám z cesty a pozoruji velkou modrou záři několik metrů přede mnou. Záře vypadá, jako oheň, dokonce se i tak mihotá. Rozbíhám se k modré záři.
Zastavuji těsně před ní a zírám. Doopravdy to je oheň, co hoří modře. Bezmyšlenkovitě zvedám ruku a dotýkám se plamenů. Nejsou hřejivé ani horké, jsou ledové. Modré a ledové. Plameny mi olizují dlaň a prsty. Pociťuji chlad po celém těle. Oheň se zvětšuje. Dlaň se mi bolestně rozpálí mrazem, trhnutím ji vytahuji z ohně.
Prohlížím si dlaň, abych se ujistil, že není popálená. Přímo před mýma očima se mi na ní od konečků prstů rychle rozšiřují totožné spirály s těmi, co jsou na rozvalině. Dokonce i stejně světélkují. Šíří se mi po celé paži až k ramenu, kde mizí pod trikem. Strhnu si ho a zděšeně sleduji, jak se mi spirály zjevují na hrudi, odkud se točí třemi různými směry. Jedny směřují přes krk k obličeji a na záda, druhé k levačce a třetí přes hruď k břichu. Začíná to příšerně pálit. Obejmu se rukama a padám v tíživé agónii na kolena.
Pomalu se stávám součástí toho ohně. Zmrzlého ohně.

Vánoční soutěž-vyhodnocení

22. prosince 2012 v 15:29
Ahojky, já vím, že to vyhodnocení by mělo být až zítra, ale já ho udělám teď.
Všechny povídky byli hezké, nemohla jsem se vůbec rozhodnout. Ale nakonec to dopadlo následovně:
1. místo-Berry* Lettysen´s s Zmrzlý oheň
2. místo-Knihofil18 s Mimozemšťani
3. místo-All s Pády z výše
4. místo- Lilliinka s Zpívající kotel

Je to moje první soutěž a tak udělám vyjímku a dám diplomy pro všechny 4. Diplomy ale udělám až po novém roce.
Všechny povídky byly krásné a vám všem gratuluji. :-)

5 část- Hádka

22. prosince 2012 v 15:18
Když jsem přišla dom, vypadalo to jako by tu nikdo nebyl. Vyzula jsem se a utíkala do svého pokoje. Tam na posteli seděl John a vypadal hrozně naštvaně. Lekla jsem se, že mě viděl s Jakem.
,, Kde si celou tu dobu byla?" zeptal se naštvaně a povýšeně.
,, Byla jsem venku s kamarádama, vadí ti to? " Odsekla jsem.
,, Jo vadí. Měla jsi být doma semnou, ale ty se mezím flákáš někde s bůh ví s kým." odpověděl.
Byla jsem udivena. Takhle semnou ještě nikdo nemluvil a ani nebude.
,, Já si budu chodit, kde chci a s kým chci. A tebe to nemusí vůbec zajímat. A nemluv semnou tímhle tónem." Naštvala jsem se.
,, To mě teda musí zajímat. Pokud semnou chodíš, tak nebudeš s nikým chodit ven. S nikým si se scházet. Rozumíš?" Teď už vypadal hodně naštvaně.
,, Tak se s tebou rozcházím. Mě nikdo nebude diktovat podmínky. Je konec." řekla jsem teď už klidná. Tímhle se všechno srovná. Já nebudu muset vymýšlet, jak se s Johnem rozejít a Jake nebudu muset podvádět. Ale tohle si John nenechal líbit.
,, Ty se semnou nerozejdeš holčičko a jestli jo, tak by se ti mohlo něco stát!" řekl naštvaně.
Tak tohle ne! přišla jsem k němu a dala jsem mu facku. Takhle semnou nebude nikdo zacházet.
,, Tohle má být výhružka? Já se tě nebojím. A okamžitě vypadni z mého pokoje." řekla jsem mu přímo do očí. Opravdu jsem se nebála. Co by mi asi tak mohl udělat mladší kluk?
John se neměl k odchodu. ,, Ven!!" zařvala jsem na něho. Teprve teď se zvedl a odloudal se ven.
Uf. Tak tohle bylo... zajímavý a vysilující. Unaveně jsem si lehla na postel a okamžitě jsem usnula.